Jeden má rád holky, druhý zase vdolky. A zatímco jeden člověk dává přednost nápojům s chutí hořkou, druhý volí sladké šťávy. Vědci se dlouho domnívali, že tyto preference jsou řízeny geny kódujícími vnímání chuti. Ale skutečnost je mnohem složitější. Geny sice hrají svou roli, ale vůbec se netýkají chuti.
Lidé nepijí hořkou kávu kvůli hořké chuti, nebo ovocný džus kvůli jeho nakyslosti a sladkosti, ale proto, že jim oblíbený nápoj aktivuje centrum potěšení a závislosti. Jinými slovy, preference nápojů ovlivňují pocity, nikoli chuť.
Dopaminový rauš díky limonádě?
Geny řídící psychoaktivní účinek nápoje jsou pro výběr nápoje daleko podstatnější než geny kódující vnímání chuti. Lidé si nevolí nápoje, protože jim chutnají, ale protože jim tento nápoj aktivuje centrum závislosti v mozku. Stimulaci si pak spojují s příjemným pocitem, takže rádi říkají, že na zmíněný nápoj mají chuť. Mají ale chuť na dopaminový rauš v mozku, který jim nápoj poskytne.
Vysvětluje to, proč si lidé oblibují hořkou kávu či extra chmelené pivo. Není to primárně kvůli hořkosti, ale spíš kvůli obsahu psychoaktivní látek (kofein, etanol, lupulin), které stimulují centra rozkoše a závislosti. To samé platí o těch, kdo milují sladkou chuť, jejich centrum reaguje především na stimulaci cukrem.
Zase ty geny
Genetikové z Northwestern University v Chicagu analyzovali geny osob s různými chuťovými preferencemi nápojů. Rozdělili skupinu na ty, kteří dávají přednost nápojům hořkým (káva, pivo, grepová šťáva) a sladkým (limonády, džusy). Mezi volbou jedné či druhé skupiny nápojů a geny kódujícími chuť nebyl nalezen žádný vztah. Jinými slovy, lidé s geny citlivými na chuť hořkou nevolili nápoje hořké, lidé s geny citlivými na chuť sladkou sladké nápoje.
Vztah ale existoval mezi geny, které kódují skutečnost, že určitá látka v nápoji bude stimulovat centrum závislosti a potěšení – že bude mít psychoaktivní účinky, a mezi preferencí této chuti. Takže lidé z „hořké“ skupiny reagovali shodně na určitou psychoaktivní látku obsaženou v hořkém nápoji, zatímco lidé ze „sladké“ skupiny měli silnou reakci v mozku po požití cukru.
O chuť jde až na posledním místě
Nápoje si tedy nevybíráme ani tak kvůli tomu, že nějak chutnají, jako spíš kvůli tomu, že látky v tomto nápoji dokážou stimulovat centrum v mozku. A každého člověka dráždí jiné stimulanty, což je ovlivněno patřičnými geny. Ty však nesouvisejí s vnímáním samotné chuti.
„Genetika, na níž stojí naše preference, souvisí s psychoaktivními vlastnostmi těchto nápojů. Lidé mají rádi kávu a alkohol proto, jaké v nich vyvolávají pocity, ne proto, jak chutnají,“ vysvětluje doktorka Marylin Cornelis z Northwestern University.
Sledujte nás na sociálních sítích:
