Pokud jste milovníky cestování a rádi navštěvujete tajemná místa, rozhodně byste měli sbalit kufry a vyrazit do Ruska. Dargavs je malá osada v severní Osetii, která je opředena mýty a legendami. Dostat se tam je ale pořádný oříšek. Možná i proto jedna z legend praví, že se z Dargavs ještě nikdy nikdo nevrátil.
Uvnitř hor
Osada Dargavs leží v desítky kilometrů dlouhém horském údolí. Ačkoli zde odpočívají duše i těla zesnulých, pohled, který se vám naskytne při návštěvě místní osady, je více než úchvatný.
Jde o starobylý hřbitov, na kterém ale nenajdete zašlé náhrobní kameny ani tesané kříže. Nebožtíci zde odpočívají ve velkých hrobkách, které svým vzhledem připomínají středověké chalupy. Krypty a hrobky zde stojí natěsnané jedna vedle druhé a jsou chráněny ostrým horským svahem.
První hrobky byly vytvořeny už ve 12. století a postupně přibývaly další. Jsou postaveny z kamenných bloků, které jsou spojeny jílem a některé z nich dosahují až do čtyř metrů výšky. Celkem jich tu stojí necelá stovka.
Čekání na smrt
Přesné okolnosti, za jakých byla nekropole vystavěna, není dodnes přesně znám. Hovoří se ale o epidemii moru, který Osetii svého času postihl a vyhladil téměř celou populaci. V té době začali obyvatelé budovat nejrůznější chatrče, které sloužily jako karanténa pro nakažené, kteří se do nich odebírali čekat na svou smrt. Zdali má původ Dargavsu stejný důvod, dodnes ale není jasné.
Mnoho podobných pohřebišť bylo již nalezeno a důvod jejich vybudování byl vcelku jasný. Lidská těla zde tlela přímo v malých chatrčích, ale Dargavs se v tomto ohledu značně liší a to je to, co odborníky mate. Několik těl, která zde archeologové našli, bylo uloženo v dřevěných lodích, což nikomu nedává smysl, jelikož v okolí není žádná řeka a o podobných tradicích historie Osetie nikde nehovoří. Pokud nebožtíci také zemřeli na mor, zcela jistě by nikdo nechtěl riskovat nakažení, pokud je měl do lodí po smrti ukládat.
Ve zdech domků jsou také štěrbiny, ve kterých nebožtíci leží, opět ale působí dojmem, že do nich těla byla vložena až po smrti.
Mince na cestu
Zajímavé je také to, že před každou ze zdejších krypt a hrobek byla vykopána studna. Osetští obyvatelé mají pradávný zvyk, vhodit do studny minci, když zemře někdo z jejich blízkých. Pokud mince slyšitelně narazí na dno, znamená to, že duše zemřelého pokojně doputovala na onen svět.
Za pohled to stojí
Ačkoli zůstává přesný původ města mrtvých záhadou zdejším obyvatelům i odborníkům, rozhodně je to místo, které stojí za návštěvu. A legendy, že se živí nevrátíte, se bát nemusíte. Ostatně to před vámi dokázalo již mnoho zvědavých turistů.
Sledujte nás na sociálních sítích:
