Americká nezávislá a nestranná agentura Pew Research zabývající se sociologickým výzkumem zjistila, že aktivně věřící lidé jsou šťastnější než ateisté. I když nejsou nutně zdravější a v lepší fyzické kondici, jejich psychika je na tom lépe. A vyplývá to z výzkumu u občanů více než čtyřiadvaceti zemí světa.
Autoři rozdělili sledované osoby do tří kategorií podle vztahu k víře. V první byli aktivně věřící, kteří se denně nebo téměř denně věnují své víře. V druhé neaktivní věřící, tedy ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící, ale nenavštěvují instituce, nemodlí se, nepraktikují žádné rituály. A ve třetí nevěřící, tedy ti, kteří se nehlásí k žádné víře a za věřící se nepovažují.
Ze všech tří skupin byli subjektivně nejšťastnější právě ti v první skupině. Velmi šťastných, jak se sami označovali, v ní bylo o třetinu více než ve druhé a třetí skupině.
„V žádné ze sledovaných zemí nebyli aktivně věřící méně šťastní než nevěřící,“ tvrdí autoři.
Ačkoli věřící také méně často kouřili a pili alkohol, celkově nebyli zdravější, protože byli stejně obézní a stejně pohybově neaktivní jako nevěřící.
Intuice versus analýza?
Zdá se, že nejen štěstí, respektive lepší psychika, může u člověka s vírou souviset. Psychologové z Oxfordské univerzity se pokusili otestovat teorii o tom, že silně nábožensky založení lidé mají velmi vyvinutou intuici a naopak potlačeno analytické myšlení. Na konci výzkumu museli ale prohlásit, že tato hypotéza je neplatná. Silně nábožensky založení lidé nejsou intuitivnější než ateisté, ale ani nemají horší analytické myšlení. Víra je tak podle autorů nejspíš formována pouze výchovou v určitém kulturním prostředí.
„Dlouhodobě se debatuje na toto téma, ale naše výzkumy tuto teorii podryly, tedy že silné náboženské cítění je založeno na faktu, zda je člověk intuitivně, či analyticky myslící,“ uvedl vedoucí autor doktor Miguel Farias.
Jeho tým testoval poutníky do Santiaga de Compostela. Všímal si, jak silně jsou nábožensky založení, a následně u nich provedl řadu testů na intuitivní a analytické myšlení. Mezi silným náboženským založením a zmíněnými typy myšlení ale nebyl prokázán žádný vztah. Lidé vyznačující se silnou vírou a oddaností svému náboženství nebyli ani intuitivnější, ale ani méně analyticky myslící než ateisté.
„Nemyslíme si, že se lidé narodí jako věřící stejně, jako se nevyhnutelně naučíme jazyku už v prvních měsících života. Dostupné sociologické a historické důkazy naznačují, že to, v co věříme, je hlavně založeno na vlivech výchovných a sociálních, ne na kognitivním stylu, jako jsou intuitivní/analytické myšlení. Náboženská víra je primárně zakořeněna v kultuře spíš než v primitivní intuici,“ dodal doktor Farias.
Sledujte nás na sociálních sítích:
