Echolokace je speciální smysl některých savců, kteří vysílají zvukové či ultrazvukové vlny a jsou schopni vnímat jejich odraz od předmětů v okolí a tím si vytvářet bez použití zraku představu o překážkách a hloubce prostoru – jakýsi zvukový obraz. Podle britských vědců se jistý druh echolokace rozvíjí také u některých nevidomých, kteří se můžou tomuto způsobu vnímání prostoru naučit. Někteří echolokující nevidomí díky ozvěně doslova „vidí“ bez zraku.
Jedinci schopní echolokace vydávají ústy zvuky, podobné klikání, a poslechem ozvěny pak získají představu o prostoru kolem sebe. Tento smysl jim nahrazuje zrak. A protože je zrak smyslem pro člověka nejdůležitějším, je echolokace zcela jistě adaptací mozku na oslepnutí.
Za špičku mezi nevidomými experty na echolokaci je považován Američan Daniel Kish, jemuž se přezdívá Netopýr. Ten si vytvořil tak dokonalý způsob, že dokáže jezdit na kole a chodit sám po horách, ačkoli je zcela nevidomý.
Užitečné klikání
Vědci z Durham Univerzity v Británii studovali osm nevidomých jedinců schopných echolokace, aby pochopili, jak se této dovednosti učí.
„Už jen při procházce venku s lidmi, kteří umějí echolokaci, víme, že je to velmi pružné chování, někdy jsou ty zvuky jemné, jindy hlasité. Snažíme se tedy kvantifikovat to, jak uzpůsobují klikání, která vydávají,“ vysvětlila doktorka Lore Thaler z Durham University v rozhovoru pro deník The Independent.
Klikání – vydávání klikavých zvuků – je typické pro kytovce, u nichž je echolokace velmi rozvinutá. Thaler zjistila, že podobně jako kytovci i lidé schopní echolokace velmi dynamicky mění hlasitost a počet zvuků (kliknutí) ve snaze určit objekty v různých pozicích kolem nich.
Hlasitost ozvěny
Když je kupříkladu objekt více vzdálen od úst echolokující osoby, zvýší počet nebo hlasitost klikání, aby tím kompenzovala sníženou kvalitu vracející se (odražené) zvukové vlny.
Vědci z Durhamu také zjistili, že echolokace nefunguje dozadu, tedy směrem od zátylku do prostoru. Naopak nejkvalitnější je ve směru čelním.
„Dokázali jsme kvantifikovat hlasitost ozvěn a relativní rozdíl mezi hlasitostí kliknutí a hlasitostí ozvěny… Zjistili jsme, že v určitých podmínkách je ozvěna velmi slabá, dosahuje jen pěti procent hlasitosti kliknutí, ale echolokující osoby jsou stále schopny ji vnímat,“ tvrdí doktorka Thaler.
Pomoc pro nevidomé
A právě kvantifikací a vědeckým popisem echolokace lze získat nástroj k tomu, jak toto umění učit jiné nevidomé, jimž může chování pomoci při pohybu v prostoru pro ně naprosto temném.
„Echolokace je užitečná dovednost, ale je to nástroj, který může být využit jen spolu s jinými pomůckami a vodicími psy. Je to dobrý doplněk, trénink echolokace vede k velkému zdokonalení,“ dodala Thaler.
Mezi savci se nejdokonaleji vyvinula schopnost echolokace u netopýrů (a jiných letounů), ale jako způsob orientace v prostoru a komunikace ji využívají také kytovci.
Sledujte nás na sociálních sítích:
