Náboženství ovlivňuje mysl nevěřících lidí, aniž si to uvědomují

Vědci z Finska provedli experiment, v němž sledovali pomocí snímacích technologií mozek pokusných osob. Část byla věřící, část naprosto nevěřící. Autoři výzkumu hovořili s dotyčnými o konceptu Boha. Ti museli také číst různá prohlášení, kupříkladu: „Vyzývám Boha, aby mé rodiče nechal utopit. Vyzývám Boha, aby mě nechal zemřít na rakovinu.“

Silný vliv kultury

Děsivé věty ale vyvolávaly v nevěřících úplně stejně silné reakce jako ve věřících. Přitom podle autorů nešlo o strach z umírání blízkých či vlastní smrti. Protože v další části experimentu četly pokusné osoby věty bez Boha. „Přeji si, aby se rodiče utopili...“ Jenže tyto věty neděsily ani věřící, ani nevěřící.

„Tyto objevy naznačují, že navzdory tomu, že nevěřící popírají existenci Boha, stejně se chovají tak, jako by v něj věřili,“ tvrdí profesor Jamin Halberstadt z Otago University na Novém Zélandu.

Podle jeho kolegyně Britanny Cardwell ale neznamená, že nevěřící lžou. Spíš jde o to, že vliv náboženské kultury je tak silný, že nás od narození poznamenává podvědomě (vytváří tzv. implicitní postoj). Ačkoli nevěřící rozumově opravdu nevěří v Boha (explicitní postoj), implicitní postoje se vynořují proti jeho vůli.

Konflikt postojů

Tento rozpor je v lidské psychologii běžný. Kupříkladu dítě může být vychováváno rodiči jako submisivní, ale osobně touží být nezávislým a dominantním hráčem ve společnosti. Jenže implicitní postoje se vynořují proti jeho vůli a působí silně proti vlastní víře, takže vyvolávají časté změny nálad, nízké sebevědomí, úzkosti a deprese.

Paradoxně nejsilnější konflikty implicitních a explicitních postojů zažívají „střídmě“ věřící osoby otevřené kritickému myšlení o víře a náboženství. Naopak nejméně náchylní jsou silně až ortodoxně věřící, kteří také nejméně trpí úzkostmi a depresemi.