Lidé vynikající nad ostatní vizuální inteligencí ještě nemusejí nutně vynikat obecnou inteligencí jako takovou. Podle vědců z Tennessee můžou mít výjimečné vizuální schopnosti i lidé s jinak průměrnou obecnou inteligencí.
Jedinci s vysokou vizuální inteligencí dokážou ve srovnání s ostatními dokonale analyzovat složité abstraktní obrazce, třeba snímky z rentgenu. A třebaže takový diagnostik může vynikat nad kolegy, jeho myšlení nemusí být vynikajícím ve všech aspektech.
Vizuální přednosti můžu být oddělenou schopností, která s celkovým intelektem nesouvisí.
„Lidé si myslí, že můžou říct, jak dobří jsou, podle toho, jak dokážou zrakem identifikovat předměty. Ale vychází najevo, že nejsou velmi dobří v odhadování svých schopností ve srovnání s druhými,“ tvrdí autorka výzkumu profesorka Isabel Gauthier z Vanderbiltovy univerzity v Nashville.
Spousta oborů a činností je závislá na vizuálních schopnostech. Kupříkladu letová navigace, u níž se uvažuje, že ji můžou vykonávat jen obecně velmi inteligentní jedinci. Profesorka Gauthier s tím ale nesouhlasí.
„Mnohé činnosti jsou nezávislé na obecné inteligenci, příštím krokem je vyzkoumat, jak můžeme testy vizuálních schopností použít v reálném světě, kde se výkon jen těžko předpovídá,“ dodává Gauthier.
Slabší tělo, vyšší IQ?
Inteligence je vůbec zajímavým jevem. Přemýšleli jste někdy, proč se v ní tolik odlišujeme od většiny našich zvířecích kolegů? Američtí biologové přišli se zajímavou teorií – čím odolnější vůči predátorům savci jsou, tím je jejich inteligenci horší. Ježci a dikobrazi, na které téměř nikdo nemůže, patří mezi druhy s nejnižší inteligencí. Naopak ztráta odolného povrchu a zvýšení zranitelnosti souvisí s vyšší inteligencí.
Proč? Jednoduše druh, který nemá bodliny či extra tlustou pokožku, případně jedové žlázy na ní, musí více spoléhat na své smysly a bystrost. To nutí k rozvoji nervovou soustavu včetně mozkových center. A zřejmě i u předků člověka částečně ztráta chlupů a snížení odolnosti vůči útokům predátorů vedlo k rozvoji inteligence a myšlení.
Vyplývá to ze studie kalifornských biologů Theodora Stankowiche a Ashly Romer. Tito dva specialisté v oboru evoluční behaviorální ekologie srovnali 647 druhů savců a všímali si u nich jednak ochranného systému na povrchu těla (versus zranitelnosti) a také výše inteligence. A vyšlo najevo, že čím méně je druh zranitelný vůči predátorům a má lepší obranu (bodliny, krunýře, rohy, parohy), tím je jeho inteligence nižší. Nejníže tak skončili ježci, dikobrazi a pásovci. Nejvýše kromě člověka primáti, sloni a kytovci.
„Lépe chráněné druhy jsou méně inteligentní… Jejich ochranný povrch je stojí velkou cenu,“ míní Stankowich a Romer z California State University na Long Beach.
Sledujte nás na sociálních sítích:
