Psychologové varují před negativním vlivem neustálé mediální masáže dokonalými a především nepřirozeně štíhlými či svalnatými těly. Neustálý proud obrázků takových postav prý působí poruchu vnímání vlastního těla. Jenže podle švýcarských odborníků je situace mnohem vážnější, než se soudilo. Ono totiž stačí koukat na podobné obrázky patnáct minut – poprvé v životě – a pohled na vlastní tělo je výrazně pokřivený.
Jean-Luc Jucker z Univerzity v Neuchâtelu se vydal do Nikaragui do oblastí, kde lidé nepřijdou do styku s magazíny či televizí, protože tam nemají ani elektřinu ani tisk. Takže je zatím neovlivnil náš svět umělých modelek a modelů. Tamním ženám pak ukazoval obrázky ze západních médií a stopoval čas. Před pokusem, během něj a po něm testoval, jak se mění vnímání vlastního těla u dotyčných žen. Polovina žen přitom sledovala obrázky s velmi štíhlými modelkami, druhá polovina běžné ženy ze západu s plnoštíhlou postavou.
Po patnácti minutách sledování obrázků měly dotyčné ženy vytvořit samy obrázek dokonalé postavy. A podle očekávání ženy, které sledovaly vyzáblé modelky, kreslily jako ideální mnohem štíhlejší postavu než ty, které viděly obrázky žen s normální postavou.
„Naše výsledky naznačují, že už pouhých patnáct minut sledování modelek může ovlivnit definici krásy u člověka. Co potom asi způsobí roky neustálého ovlivňování tohoto vnímání,“ uvedl ke svému výzkumu doktor Jean-Luc Jucker.
Děti nejsou výjimkou
Porucha vnímání vlastního těla a s tím související porucha příjmu potravy může mít kořeny už ve velmi raném věku. Podle australských psychologů totiž děti začnou vnímat tvar svého těla a porovnávat ho s ostatními už od tří let věku. Mnohé se přitom v tomto věku domnívají, že čím větší tělo člověk má, tím je to lepší.
„Děti od tří do osmi let rozeznávají různé tělesné tvary,“ tvrdí autoři studie zabývající se vývojem vnímání vlastního těla.
Mnoho dětí předškolního věku vyjadřuje touhu být větší (zavalitější), mají pocit, že být větší (také obéznější) znamená lépe růst a vyvíjet se správně.
„Téměř osmatřicet procent chlapců a třicet procent dívek si přálo, aby mělo jiný tvar těla, většina chce být větší, minimum přitom tušilo, že hubnutí je jednou z možných cest. Výsledky také dokazují, že jsou chlapci více ovlivněni postojem otce ke svému tělu, než jsou dívky ovlivněny postojem matky ke svému tělu,“ tvrdí psychologové z La Trobe University v Melbourne.
„To nevypovídá jen o poruchách příjmu potravy, ale opravdu o přijímání vlastního těla,“ uvedla doktorka Stephanie Damian pro australský deník Herald Sun.
Sledujte nás na sociálních sítích:
