Motivovaní lidé spí lépe a kvalitněji

Z analýzy životního stylu několika set osob vyplývá, že jedinci, kteří našli smysl svého života a naplňují ho, spí během noci déle a mají kvalitnější spánek. Ví se přitom, že právě dostatečný a kvalitní odpočinek během noci je nezbytný pro pevné zdraví a dlouhověkost.

„Když pomůžeme lidem kultivovat smysl života, můžeme efektivně zlepšit kvalitu jejich spánku bez použití léků, zvláště v populaci trpící nespavostí. Smysl života je něco, co lze kultivovat a posilovat pomocí psychoterapie,“ tvrdí doktor Jason Ong z Northwestern University.

Lidé, kteří tvrdí, že nalezli a chápou smysl svého života, trpí nespavostí o padesát procent méně než ti, kteří ve svém životě tápou a nevědí, kam směřují.

Pozor na moderní hesla

Hledání smyslu života je staré jako lidstvo samo. Jenže má svá úskalí. Doktor Joe Loizzo vystudoval psychiatrii na Harvardově univerzitě a celý život se zabývá především vnitřním pocitem štěstí a jeho nacházením. Dlouholetým výzkumem došel k tomu, že moderní západní společnost dělá vše proto, aby se lidé šťastnými necítili. Naopak příklad bychom si měli brát z buddhistických a dalších hloubavých tradic minulosti. „Makej na sobě, vytrvej, koukej do budoucnosti, dři a snaž se,“ to jsou podle něj hesla, která nevedou ke štěstí, ale spíš k trápení. A ničí nejen jednice, ale celou společnost a planetu.

„Stále více odborníků i laiků chápe, že musíme svůj směr obrátit k hloubavým tradicím a naopak výrazně zpomalit, začít dávat pozor, být laskaví a přívětiví, být v klidu a pokoji, nespěchat. Zatímco naše moderní moudro tvrdí, že se musíme neustále prosazovat, vytrvat v úsilí a tlačit vše dopředu, to však znamená zhoubu pro jedince, společnost i planetu,“ míní Loizzo v rozhovoru pro deník Huffington Post.

Buddhističtí učitelé s tvrzením souhlasí. Pro jedince a civilizaci tento styl života není trvale udržitelný, protože mozky a duše takových jedinců jsou tímto způsobem rychle opotřebovány a zničeny.

„Meditace může pomoci překonat negativní myšlenky a navyklé emocionální reakce, život v klidu a pokoji, kdy je člověk neustále vědomě ve svém středu, praktikuje soucit v každou chvíli, vysílá laskavost k sobě, milovaným, členům společnosti, lidem, které nemá rád a všem bytostem, to je cesta ke štěstí,“ míní Loizzo.

Zhoubou dneška je také adorace sebestřednosti a bezuzdné uctívání ega. Společnost opěvuje absolutní individualismus, takže lidé považují za smysl svého života osobní úspěch. Ovšem sobecké chování bez dostatku péče o druhé a zájem o ně vede k pocitu prázdnoty a člověk dlouhodobě nepociťuje štěstí.