Říká se, že s věkem jihnou i ta v mládí tvrdší srdce. A změna k vlídnějšímu přístupu vůči okolí je podle neurologů ze Singapuru skutečně prokazatelná i vědecky. Podle jejich sledování se totiž v mozku stárnoucích lidí zvyšuje hladina oxytocinu, jemuž se přezdívá také hormon lásky či socializační hormon.
Starší lidé jsou otevřenější vůči okolí, jsou vlídnější ke svým blízkým i k těm cizím a jsou také štědřejší. Tyto změny v chování lze pozorovat na neurologické úrovni, neboť s rostoucím věkem se mění chemismus mozku a přibývá hormonu oxytocinu, který se účastní vzniku milostného pouta, lásky matky k dítěti či hlubokého přátelství.
Od osobních zájmů k trvalým hodnotm
Předchozí studie dokázaly, že lidé s postupujícím věkem přestávají být tak sobečtí, ochotněji se účastní dobročinnosti, více se zaměřují na životní prostředí a méně touží být bohatí.
„Větší štědrost jsme pozorovali u seniorů zřejmě proto, že jak lidé stárnou, jejich hodnoty se mění od čistě osobních zájmů k trvalejším zdrojům smysluplnosti, kterou nacházejí ve společnosti,“ vysvětluje autor studie doktor Yu Rongjun z Národní univerzity v Singapuru.
„V psychologii je motivace k přispění obecnému dobru známá jako ego přesahující motivace... V této studii jsme zjistili podobné rysy ego přesahující motivace u starších osob, jako by starší osoby dostávaly větší dávku oxytocinu ke zvýšení štědrosti,“ dodává doktor Narun Pornpattananangkul.
Může za to evoluce?
Celý princip má evoluční význam a přispěl k úspěšnosti lidského druhu. Jakmile člověk stárne, přestává být plodný a tak produktivní jako mladší jedinci. Mohl by být – z čistě evolučního hlediska – na obtíž. Ale právě tím, že se změní jeho nastavení od sobeckých zájmů k obecnému pomáhání, přispívá celé společnosti a druhu.
Mladí lidé se můžou soustředit víc na práci a shánění obživy, zatímco starší lidé jim ochotně pomáhají s dětmi, výchovou či jinými činnostmi udržujícími chod společnosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
