Smrt je opředena tajemstvím jako snad máloco. Jakou má barvu a jak je to s putováním duše? Britští biologové, kteří se výzkumem fyzické smrti často zabývají, přinášejí odpovědi. Jsme zase o něco blíž k pravdě?
Kdo by si kdy pokladl otázku, jakou barvu má smrt? Nikdo. Až na výjimky. Britští biologové díky sledování pokusného červa však přišli na to, že v okamžiku smrti začnou umírat i jednotlivé buňky. To spouští chemickou řetězovou reakci, která vede k rozpadu vazeb mezi buňkami a ještě rychlejšímu zániku organismu.
Studie, kterou uveřejnil odborný časopis PLoS Biology, tak popisuje, že modré záření, jež se v tento moment objevuje, je způsobené nekrózou ničící vápník v těle. Modré záření tedy signalizuje smrt. Tedy tu fyzickou.
Výlety duše branné v potaz
Časopis Resuscitation publikoval novou vědeckou studii, která překládá neméně zajímavé důkazy o tom, že po smrti existuje život. Vědci tak již konečně věří, že po fyzické smrti naše duše pokračuje dál a vrací se zpět do vesmíru, pro něhož mnozí nacházejí výraz univerzum. Co je k tomu vedlo?
Největší lékařská studie zaměřená na smrt a mimotělní prožitky byla provedena na univerzitě Southampton ve Velké Británii. Tamní vědci dospěli k závěru, že po úplném odstavení mozku je vědomí stále ještě aktivní.
Smrt – anděl proměny. Bere i dává
Přišli na to tak, že strávili více než čtyři roky studiem 2000 pacientů z patnácti různých nemocnic v Austrálii, Spojených států a Velké Británie, přičemž všechny dotyčné postihla srdeční zástava. Během ní byli někteří pacienti považováni za klinicky mrtvé. Téměř 40 procent osob, které přežily resuscitaci, ale spontánně popsalo určité povědomí o těle.
Toto uvědomění zahrnovalo pocity míru nebo změny času (zpomalení nebo zrychlení). 39 procent lidí ze 140 přeživších uvedlo podobné věci. Někteří viděli jasné světlo, zlatý záblesk nebo sluneční světlo.
Pane doktore, viděl jsem i vaše trenky!
Taky jeden 57letý muž ze Southamptonu byl po tříminutovém oživování prohlášen za mrtvého. On se však po nečekaném návratu do svého těla nechal slyšet, že celou dobu stál v rohu místnosti a celé dění sledoval. Nejvíce šokující bylo to, že dokázal do detailů popsat úkony ošetřujícího personálu a zvuk strojů používaných při jeho resuscitačním procesu. Přítomní lékaři se nestačili divit.
Dokror Jerry Nolan, šéfredaktor časopisu Resuscitation, studii komentoval slovy, že doktor Parnia a jeho tým z výše uvedené univerzity Southampton vytvořili neuvěřitelný objev, který otevře nové dveře pro další studie. A i když se podobné informace neobjevují poprvé, je chlácholivé, že věda připouští i jiné, do této chvíle pro ni neuvěřitelné, možnosti.
Možná za pár dní budeme zase o krůček blíž k odhalení pravdy o tom, co se stane, když zemřeme.
Sledujte nás na sociálních sítích:
