Někteří lidé hovoří s neživými věcmi či zvířaty i v dospělosti, zatímco v dětství je toto chování považováno za docela normální. Nicméně na dospělé se pak pohlíží jako na podivíny, když si povídají s neživými objekty či domácími mazlíčky. Jenže podle vědců z Illinois není takové chování ničím menším než projevem vyšší sociální inteligence.
Lidé mají v mozku silně zakódováno vidět ve všem lidské obličeje, takže věcem, které máme rádi, přisuzujeme inteligentní mysl a nepředvídatelnost si spojujeme s lidskostí.
„V minulosti byla tato antropomorfizace léčena jako projev dětinskosti a hlouposti, ale ve skutečnosti je to přirozený vedlejší produkt tendence, která učinila člověka výjimečně inteligentní bytostí této planety. Žádný jiný druh něco takového nedokáže,“ tvrdí profesor Nicholas Epley z University of Chicago.
Antropomorfizace může mít několik forem. Nejzákladnějším projevem tohoto fenoménu je přisuzování jmen neživým objektům.
„Vztah mezi antropomorfizací a sociální inteligencí je zřejmě velmi silný, protože čím častěji se zabýváme cizí myslí, tím úspěšněji dokážeme interpretovat její záměry, což nás činí sociálně velmi inteligentními tvory,“ vysvětluje profesor Epley.
Hravost = dětinskost?
Ostatně rozmluvy se zvířaty či neživými předměty nejsou jediným "
kritériem" pro to, abychom dospělého člověka označili za infantilního. Často tak s lehkým despektem říkáme i svým vrstevníkům, kteří si rádi hrají. Ale němečtí vědci nedávno prokázali, že hraví lidé mají oproti ostatním spoustu výhod! Ve skutečnosti jsou mnohem schopnější než suchopární lidé, kteří vnímají hravost jako něco krajně neseriózního. Hravé chování totiž člověku dává velkou výhodu při zkoumání problematiky a umožňuje mu vnímat daný problém z jiné perspektivy a nacházet zajímavosti na jinak nudné práci.
Mezi dospělými, kteří svou hravost netlumí, existují čtyři základní typy – rozverní, intelektuální, radostní a nesamostatní. Hravost přitom neznamená nic humorného.
„Hravost je nezávislý rys osobnosti, který sdílejí jisté aspekty s pěti globálními rozměry, ale které nemůžou být vzájemně zaměňovány. Jsou lidé, kteří rádi blbnou s přáteli a známými. Těm říkáme nesamostatná hravost. Radostně hraví jedinci ve srovnání s nimi považují celý život za hru. Intelektuálně hraví lidé si rádi pohrávají s myšlenkami a nápady. Rozverně hraví lidé dokážou měnit nudné činnosti v zábavu. Baví je i drobné každodenní objevy,“ vysvětluje doktor René Proyer z Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu.
Ačkoli se vnímá hravost jako neschopnost být v dospělosti seriózní, psychologové ji považují za známku vyspělejší osobnosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
