Komentáře k článku

Někteří lidi prostě nestojí za to.

Nevim jak je možné, že v dnešním světe, kdy je možné se svobodně vyjadřovat, neni možné se svobodně rozhodnout o tom co chci nebo nechci. Proč její rozhodnutí proste neakceptujete. Pokud bude někdy litovat bude to jen a jen ona kdo se bude muset nad svým rozhodnutím zamyslet. Já taky nechci děti a vím, že je nikdy mít nebudu a také i když jsem se nerozhodla se nechat sterilizovat, poslouchám, že je to špatně. Respektujme druhé a jejich rozhodnutí a nechme druhé žít jejich život.

Mnohých z pisatelů, či pisatelek je mi líto. Umíte si představit, jak by to bylo, kdyby stejným způsobem uvažovali Vaší rodiče, kteří žili v podstatně skromnějších podmínkách a přesto měli právě Váááás.

Myslím, že to je volba kterou si každý musí rozhodnout sám. Hlasoval jsem, že se dá žít plnohodnotný život i bez dětí a stojím si za tím. Sám děti mám, ale prostě volba je každém zvlášť a my to rozhodnutí musíme akceptovat a ne toho či tu za to pranýřovat.

Člověk teprve až po narození svého dítěte hodně pochopí a dokáže opravdu cítit !

Jednou se jí možná rozsvítí.... Ale už bude pozdě.

Její rozhodnutí,nevím proč bych ji měl odsuzovat.

Ted je mile slecne 29 let,je mlada,jiste krasna,ma plno zajmu,zalib,pratel.Ale je taky velice sobecka,mysli jen a jen na sebe.Samozrejme je veci kazdeho jak si zaridi zivot,ale ty jeji tlachy jsou velice kratkozrake.Vecne mlada nebude.Mysli na to,jake to bude az ji bude 50,60,70...let?Zajimalo by me,jestli i v tom veku bude stale zastavat stejny nazor,zda nebude litovat toho,ze se dobrovolne vzdala materstvi.Uvedomuje si,ze kdyby takto uvazovala jeji matka,tak tady dnes neni?Ono se jinak mluvi a jinak veci vypadaji v tech 29 a jinak v 70.Je smutne,ze pribyva zen,ktere dite nechteji.Je to-dle meho- projev sobectvi,neochoty vzdat se sveho pohodli pro nekoho,snad i strachu.A to vse takove zeny schovavaji za jakesi pseudopravo se rozhodnout nemit dite.Pro to nenarozene dite je jen dobre,ze takova zena dite nema.Jiste-jsou zeny bezdetne,ktere proste dite mit nemohou a naucily se svuj zivot bez ditete naplnit.Ale ty se pro to dobrovolne nerozhodly,byly k tomu zivotem postaveny.Nepreju slecne nic zleho,ale na to svoje sobectvi by mela doplatit tim,ze stari a konec zivota prozije v osameni.Proc by se o ni na stari mel nekdo starat a obetovat ji peci,cas a energii,kdyz ona sama v mladi toto nebyla ochotna jinemu cloveku poskytnout?Vyuzila prece sveho prava nemit dite!Nemela k nikomu zadne povinnosti.Proc by pak mel mit nekdo nejake povinnost vuci ni!

Myslím si, že plnohodnotný život bez dětí se dá žít. Jen mám ale obavy, aby Nela svého činu opravdu jednou nelitovala. Znám spoustu žen, které ještě v pětatřiceti letech tvrdily, že dítě nikdy nechtějí. A pak se ještě později rozhodly, že ano. A u některých to byl opravdu problém ( myslím po zdravotní stránce). Proto doufám, že tohle nebude případ Nely, jelikož její rozhodnutí je bohužel už nevratné. Přeji krásný život. ;-)

Myslím si že je to každého svobodná volba. Kritizovat někoho kvůli tmu že chce žít svůj život podle svých představ a ne podle nějakých zažitých klišé mi přijde hloupé. Několikrát tu padlo slovo sobec, zajímalo by mě, ve vztahu ke komu, by dotyčná měla být sobcem?

Docela Nelu chápu. Takových žen bude přibývat. Do dnešního světa bych děti také dvakrát nechtěla. Nikdo neví, co bude zítra. Není jistota v ničem. Nerváky, trápení, hledání pracovních příležitostí, celosvětová hrozba válek, neustálé zdražování, špiclování všude možně i nemožně, špatná lékařská péče za velké prachy.... Jsem ráda, že děti už vyletěly z hnízda.

měla jsi být machometánkou a je to o.k.jako žena jsi nepochopila nic ani svoji matku,ani otce.je mi tě líto i tvých rodičů

měla jsi být machometánkou a je to o.k.jako žena jsi nepochopila nic ani svoji matku,ani otce.je mi tě líto i tvých rodičů

Také si myslím ,ze je to Nelcino rozhodnutí..znám víc žen které prostě ví,že dětí nechtějí. ..pokud to tak cítí. ...přeju hodně štěstí v životě.

Nechce mít dítě a prezentuje to jako nesobecké rozhodnutí - je to její věc, ale komentovat to jako že ženy mající děti jsou pipiny které znají jen plotnu, pračku a utírání prcin je ubohost. Znám plno normálních žen, co žijí život naplno i s dětmi... Od této raději dál...

Slečně rozumím, taky jsem nikdy po dětech netoužila, s dětmi jsem pracovala celý život a byla jsem ráda, že jsem doma měla od nich klid. Nyní jsem už v penzi a děti mi i dál nechybí a vím, že i kdybych nějaké měla, tak by se stejně o mě nestaraly, protože každý má svůj život a kdoví, kde by taky byly a žily. Je to každého věc atd.*3*

V tom věku je to ještě tele, který toho na takový zásadní rozhodnutí moc málo ví. Ale je to její život a její blbost. A myslím že je otázkou času kdy přijde o přítele.

bezcitný člověk

Dříve měli nejvíc dětí ti nejchudší. A nikdy se lidé neměli lépe než my teď. Že by naši předci byli moudřejší? Jinak bychom tady možná ani nebyli.

Děti mít taktéž pravděpodobně mít nebudu. Jsem nejstarší z pěti děti s velkými věkovými rozdíly, od raného věku až do jedenadvaceti let jsem prakticky dělávala chůvu. Nejprve jsem bydlela s mámou, pak s tátou a každý z nich měl ještě další děti. Máma nás vychovávala sama spolu s babičkou. Obě dvě k nám byly kruté (sexuální urážky v dost raném věku, dva roky jsem tajila, že už menstruuju a pak následovaly jen výhružky typu - když dojdeš s parchantem, půjdeš na potrat - paradoxně jsem byla pannou hluboko do dvaceti), vybíjely si na nás vztek na otce a kolikrát přes nás tátu vydíraly. Máma je jinak hodná ženská, ale to, jak s náma zacházela ještě takových sedm let po rozvodu, na náš vztah mělo významný dopad. Nebyla, není a nebude to nejbližší člověk, kterého mám. Je to máma, mám ji svým způsobem ráda, ale není to člověk, za kterým bych šla, kdyby mi bylo ouzko. Na to jsem bohužel musela mít vždycky jiné lidi. I to je jeden z důvodů, proč nepociťuji potřebu mít děti, ve mně samotné je to zraněné dítě, které tehdy nemohlo nikam utéct. I tohle jsou bohužel rodiče... Ten další pocit je, že mám vlastně "odchováno" a nepotřebuji to opakovat (skutečně jsem se o mladšího bratra starala např. i v noci, na úkor školy, když byla kupř. máma nemocná). Další problém je opakující se psychické nemoci v rodině. Už jen tuhle zátěž nechci přenášet... Peníze ani kariéra pro mě moc význam nemají. Chci akorát dělat to, co mě baví, i když peníze jsou za to mizerné. Děti mám paradoxně jinak moc ráda, vymýšlím programy pro děti a sama jsem mezi dětmi oblíbená. Ráda také dobrovolničím a pomáhám ostatním. Bohužel, víc sobců jsem zatím potkala mezi lidmi s dětmi, než mezi bezdětnými. Často si své ego zvyšovali skrze své děti... Na smrtelné posteli můžete zůstat sám i bez dětí. U nás v rodině zůstal v každé generaci někdo bezdětný - nikdy neumřel sám, vždy byl součástí širší rodiny. Přála bych si, aby to u mě bylo podobné.