Nepřeháníte to s mytím rukou?

Děti se podle něj musejí dostat do styku se špínou a bakteriemi včas, jinak se u nich rozvíjí alergie. Myslí se tím ale špína z čisté přírody, ze zahrady či farmy, nikoli z města, MHD či supermarketu. Horší než matky nečistotné jsou podle Spectora matky chorobně čistotné, které vše vyvářejí, dezinfikují a několikrát za den myjí.

Problém je, že lidé dnes nadužívají antibiotika. Radost z toho mají farmaceutické společnosti, pro něž to představuje značný zdroj příjmů. A spolupracují v tom s nimi mnozí lékaři, i když vědí, že zdraví pacientů tím spíš škodí než prospívají. Účinnost antibiotik se nadužíváním snižuje. U pacienta platí, čím častěji je užívá, tím méně zaberou ta další. Nicméně právě strategie nemytí rukou může těmto už tak citlivým jedincům ublížit. Pokud žijí ve městě a mají už tak slabou imunitu, nemytou rukou se můžou nakazit nebezpečnými viry a bakteriemi, které chytí na klikách, zábradlí a madlech.

Jedno je ale dokázáno, a platí to stále, že lidé žijící na venkově na farmách, kteří jsou obklopeni hospodářskými zvířaty a mají „špinavější“ domácnosti než lidé ve městech, mají alergie zřídka, jsou zdravější, mají silnější imunitu a méně často vyžadují antibiotika. Proč? Protože to s hygienou jednoduše nepřehánějí. Také majitelé psů a dalších domácích zvířat mají imunitu silnější a bývají méně alergičtí. (Pokud si zvíře pořídí před vznikem alergie.)

Řada lékařů považuje za nezodpovědné nabádat lidi k mytí rukou méně často. A mají v podstatě pravdu. Ve městech, kde se lidé neustále dotýkají madel, klik a jiných několikrát za den osahávaných věcí, je riziko přenosu nebezpečných chorob vysoké. Po návštěvě obchodního centra, úřadů a městské hromadné dopravy je namístě si ruce umýt, než se dotknou úst či potravin. Nakonec morové rány z minulosti se týkaly jen měst, nikoli venkova. Ze stejného důvodu. Lidé ve městech nedodržovali hygienu a přenášeli mor velmi rychle mezi sebou. Na venkově byla hygiena v té době na vyšší úrovni díky tomu, že lidé žili v čisté přírodě a mezi sebou se moc nedotýkali.

Nicméně jsou to právě děti nejbohatších vrstev z luxusních městských čtvrtí, v nichž se interiéry blyští hygienickou čistotou, kdo mají nejvíce alergií, nejslabší imunitu a podlomené zdraví. A to souvisí právě s tím, že mají nulový přístup k přírodním zdrojům bakterií, které by mohly osídlit jejich střeva, nastartovat imunitní systém a posílit je. Ve městě můžou chytit spíš nebezpečné choroby a v laboratorně hygienické domácnosti vůbec nic.

Potíž je také v tom, že potravinářský průmysl, zvláště pak masný průmysl, a také ledničky v domácnostech přispěly k množení nebezpečných bakterií, které bývaly vzácné. Platí to kupříkladu o kampylobakterii, která je velmi nebezpečná a souvisí s řadou smrtelných otrav z potravin. V minulosti byla tato bakterie (a některé další) velmi vzácná. U lednice platí, čím lepší hygiena – k mytí stačí mýdlo a octová voda – tím lépe. A také nakládání s průmyslově produkovaným masem se musí podobat – do uvaření – nakládání s nebezpečnými látkami.

Naopak méně riziková je zelenina znečištěná půdou. Některé půdní bakterie naopak při infikování trávicího traktu zdraví prospívají. Nicméně platí, že zelenina z vlastní zahrádky je bezpečnější než ze supermarketu, kde ji před prodejem myjí a udržují ve vlhkém klimatu, takže se na ní opět můžou držet nebezpečné bakterie. Ty ale nepocházejí z pole, nýbrž ze skladů a výroben.

Mytí rukou po pobytu na farmě a v čisté přírodě není vždy nezbytné a může člověku přispět jako zdroj zdraví prospěšných bakterií. Ty ve střevech pak podporuje nejlépe syrová strava z bio produkce.