VELKÁ LETNÍ SOUTĚŽ O HUBNUTÍ - PŘÍBĚH Č. 10: Každý z nás již minimálně jednou v životě zkoušel zatočit se svými kilogramy. Nezáleží na tom, zda úspěšně, či neúspěšně, ty, které se s námi o svůj příběh podělily, mají šanci vyhrát redukční program Institututu kompliment®! Velké hlasování o jeden vítězný příběh proběhne od 17. do 21. června 2013.
Hubnutím téměř k maléru
Mé zkušenosti s hubnutím? Bez odborníka se do něj raději nepouštějte. Opravdu, mluvím ze své zkušenosti. Kulatá jsem byla, co si pamatuji. Ve škole mě to hodně trápilo a já se styděla pokaždé, když jsem měla vyjít z domu. Tam někde se mi asi nalomila psychika a podkopalo sebevědomí. Po konci střední a s nástupem na výšku jsem se rozhodla, že sama se sebou něco udělám. Proseděla jsem hodiny na internetu, hledala informace o hubnutí a přitom narazila na stránky, kde holky s podobnou váhou řešily svoje pokroky, sledovaly svoji váhu a sdílely rady. Přišlo mi to naprosto super a hned jsem se do této skupiny přidala. Upravila jsem podle jejich rad jídelníček, přidala pohyb a šlo to! Hubla jsem krásných 1 – 2 týdně a byla spokojená. Ne tak holky ze skupiny. Podle nich jsem měla ubrat jídla a přidat na pohybu. Řídila jsem se jejich radami a byla zase nešťastná, protože jsem prostě nedokázala jíst tak málo. Po několika neúspěších jsem se ale konečně začala přibližovat svým „kolegyním“, začala sklízet chválu a to mě posilovalo k dalšímu hubutí.
Moje dny začaly být všechny stejné. Skládaly se z neustálého počítání kalorií, myšlenek na jídlo a výčitek, pokud jsem se odchýlila od striktního jídelníčku. Za den jsem ke konci snědla jen mističku zeleniny a sportovala v průměru dvě až tři hodiny. Za měsíc jsem zhubla 15 kilo a byla na sebe pyšná. Vůbec jsem si nevšimla, že vypadám jako přízrak z temnot, že moje studijní výsledky jdou do háje a že vlastně už s nikým nemluvím. Naštěstí mám báječnou ségru, která rozpoznala blížící se malér a téměř násilím mě odtáhla k psychologovi. Abych to zkrátila, po několika sezeních jsem se trochu vzpamatovala, dala „kolegyním“ na fóru vale a našla si výživového specialistu. Sice to stojí peníze, ale mně se to vyplatilo. Zjistila jsem jak, co a kdy jíst a hlavně se naučila poslouchat své tělo. Teď už pokračuju na vlastní pěst. Hubnutí sice nejde tak drasticky rychle, ale aspoň si nevyčítám kafe či víno s kamarády. A hlavně – je mi fajn, psychicky i fyzicky!
Sledujte nás na sociálních sítích:
