Jsem zastánkyní toho, že dětem se má všechno říkat na rovinu, bez zbytečných cirátů a všelijakých úskoků. Je tedy pravda, že existují témata, která jsou poněkud ožehavá a nejednomu rodiči připraví vskutku horké chvilky, když na ně dítě přivede řeč.
Můžete si být jisti, že kupříkladu kruciální otázku „jak se dělají děti“ si váš potomek nechá na chvíli, kdy bude okolo co nejvíce lidí a nebude prostor pro vyhýbavou odpověď. Něco mi říká, že publikum složené z náhodných kolemjdoucích bude na vaši odpověď zvědavější než samotné dítě.
Ovšem i v takové prekérní situaci si člověk čili rodič musí poradit a podat odpověď s citem, bez vytáček a jakýchkoliv „bílých lží“, které děti ještě víc zmatou. Zkrátka pravda za každých okolností.
To jsou ale knížecí rady, že? Jenže ono to není jen tak. Když třeba vedete děti k tomu, aby byly citlivé k lidem, kteří na tom nejsou úplně dobře, potřebují pomoct, a pak se vám stane to co mně.
To si takhle s dcerkami dáváme v Nuslích zmrzlinu a posadíme se na lavičky u cukrárny. Vedle nás se usadí parta bezdomovců. Chci si vychutnat kornout s chladivou sladkostí, ale do nosu mi čpí nemyté osoby z vedlejší lavičky. Labužnický zážitek zcela v troskách! Jedním uchem však poslouchám, že ti lidé řeší, kde si mají načepovat pitnou vodu – bylo ukrutné vedro – a jak ulevit jednomu z nich od jakýchsi zdravotních trablů. Byl mi jich líto, ale odér potu a alkoholu mě donutil odtáhnout děti pryč.
„Mamííííí, proč tam nemůžeme zůstat?“ Měla jsem sto chutí si něco vymyslet, ale místo toho jsem vysvětlila starší dcerce velice obšírně, trpělivě a upřímně, že jsou lidé, kteří nemají domov, že to má mnoho důvodů, že si za to leckdy mohou sami, ale také třeba vůbec ne, proto je nebudeme šmahem odsuzovat, že pak prostě žijí na ulici, nemají koupelnu a čisté oblečení a… no…trochu smrdí. Byla jsem na sebe pyšná! Hezky a s citem jsem jí to vysvětlila.
Poté, co jsme dojedly zmrzku, šly jsme ulicí a povídaly si, co se prodává v jednotlivých obchodech, které jsme míjely. No, a tak jsme došly k sexshopu. Intuitivně jsem zrychlila krok. Nicméně moje dcera zastavila, pohlédla na výlohu potaženou nicneříkající fólií a zeptala se: „A co prodávají v tomhle obchodě, maminko?“
Zhluboka jsem se nadechla, koukla kolem na početné publikum, abych jí velice obšírně, trpělivě, upřímně a s citem řekla: „Nevím a pojď už!!!“
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
