Na mateřství mám ráda mnoho věcí. Ano, jistě, dost jich taky nesnáším, ale v rámci zachování pozitivního vyznění článku zde o probdělých nocích a permanentním pocitu viny mluvit nebudu. Zpět k tomu hezkému a milému.
Nebudu dělat dlouhý seznam, protože to by zase působilo pateticky a na to rovněž není nikdo zvědavý. Kdybych však měla vypíchnout jednu věc, která mě baví na tom, být mámou, pak legrace, která se s dětmi užije. Přiznávám, že já se ráda potměšile zasměju i humoru, který děti dělají absolutně nevědomě.
Třeba tenkrát, když moje starší dcerka dostala vytouženého mluvícího jednorožce. Ach, to bylo radosti, když v její náruči zamával svítícími křídly a ona mu pročísla pestrobarevnou hřívu! Ovšem jeho kýčovitý vzhled – v očích dospělého člověka – zcela zastínily hlášky namluvené robotickým ženským hlasem:
„Ráda poznávám nové kamarády“,
„Poletíme spolu na zámek“, „Jsem princezna, ty jsi taky princezna?“ a podobné kecy, které ovšem každou malou holčičku, která miluje jednorožce, nadchnou.
Jednoho dne se však stalo cosi záhadného. Milá Celestie (tak se ona nevkusná jednorožčí princezna jmenuje) začala mluvit slovensky. „Rada stretávám nových kamarátov“ a „Poletíme spolu na zámok?“ moji dcerku zcela vyděsilo a já zase měla pocit, že někde začal mluvit premiér v demisi Babiš. „Maminko, jak to mluví?!?“, natahovala dcerka. Vysvětlila jsem jí, že slovensky a chudák malinká šla do svého pokoje a křičela na milou Celestii zoufale: „Mluv už česky!“ Smála jsem se, jak už dnešní děti nerozumí slovensky, ale změna jazyka jednorožce mi až do nedávna, zůstala záhadou.
Anebo nedávno s tou mladší! Sladký moment v kavárně, kdy batole spořádaně ozobalo ovoce z dortíku a zbytek mi nechalo. Kávu jsem si osladila o trochu víc a to slaďoučké dítě si samo hrálo. Usmívaly jsme se na sebe. Byly jsme jak dvojka vystřižená z přeslazeně nereálné reklamy na IVF kliniku. Cukrovaly jsme. Nehlučely. Tiše si povídaly. Dcerka sice nemá příliš velkou slovní zásobu, ale když řekne MÁMA, mám pocit, že sladších slov na světě není. Tedy až do chvíle, kdy jsem ji vedla na toaletu, říkala, že "MÁMA potřebuje na záchod" a ona s cukrblikem zahlásila do medové atmosféry kavárny informativní: MÁMA – HOVNO.
No, snad aby radši hovořila slovensky.
Matka na pokusy
HanKa je reklamní textařka a máma dvou malých dcer.
Kdysi psala blog, nyní své postřehy ventiluje hlavně na svůj Facebook.
Nerada dělá z rodičovství vědu, ale co si budeme nalhávat – on to je svého druhu pokus.
Sledujte nás na sociálních sítích:
