Knižní tip: Čtení před spaním

Další knížka z ilustrované edice Čtení pro prvňáčky přináší pohádky, jaké ještě nikdo nevyprávěl – kouzelné příběhy, které děti tak milují a které pomáhají nejen ke klidnému usínání, ale mohou povzbudit začínající čtenáře k samostatnému čtení.

Vždyť kdo by se nechtěl dozvědět, jak se hledá ztracená nota, jak se vznést do oblak jako pták, jak zastavit čas nebo co se stane, když se auto zamiluje, a jaké poklady se ukrývají v tajemné skříni.

Kniha je k dostání také v e-shopu nakladatelství Grada ZDE. 

Cena: 169 Kč
Rozsah: 72 stran
Autorka: Ivanka Melounová
Ilustrátorka: Veronika Kubáčová

UKÁZKA Z KNIHY

Milí malí čtenáři,
jak jistě víte už z dob, kdy jste ještě sami
neuměli chodit, mluvit, ani číst, pohádka
před spaním je to nejlepší uspávadlo
(kromě pusy od maminky a tatínka). V téhle
knížce najdete pohádky, které vám určitě
ještě nikdo nevyprávěl. Přesto i v nich
objevíte dobro, které vítězí nad zlem,
lásku, která překoná i beznaděj, zázračné
uzdravení, a dokonce i pozastavený čas –
zkrátka všechno to, co potřebujeme,
aby se nám dobře usínalo.

O zlatém princi
Hluboko pod zemí se rozkládalo Zlaté
království. Všechno, všecičko tam bylo
ze zlata. Král Zlatohlav, panovník té
země, zlato miloval. Stalo se jeho radostí,
potěšením a pýchou. Princ Zlatomír od
malička neznal jiné hračky než zlaté mince,
perly veliké jako dlaň a drahokamy tak
barevné, až oči přecházely. Přesto z toho
malého bohatého chlapce vyrostl smutný
princ. Nevěděl, čím to je, že ho zlato, ani
podzemní říše se svými poklady netěší.
Stále víc jej přitahovala otcem zakázaná
brána, stojící až na samém konci Zlatého
království. Pán zlata říkával, že za ní
každého čeká jen zkáza. Zlatomír se k ní
přesto vypravil. Křídla vrat se ztěžka
otevřela. Prince do očí uhodilo prudké
světlo. Poprvé spatřil slunce. A poznal,
že pozemský svět není zkázou, jak tvrdil
jeho otec. Zlatomír se procházel mezi
zelenými stromy. Obdivoval oblohu, mraky
a poletující ptáky. Čichal k barevným
květinám, pozoroval rybky v rybníce
i bzučící hmyz. „To je nádhera,“ myslel si a ulehl do
vysoké teplé trávy. Téměř usínal, když na
nedaleké heřmánkové stráni uviděl děvče
nevídané krásy. Nemohl od ní odtrhnout oči.
Po návratu do studeného podzemního
království ho nic netěšilo. Ve svých snech
stále vzpomínal na neznámou dívku ve
voňavých bílých květech. Rozhodl se, že ji
vyhledá. Podruhé vyšel
do světa pod modrou
oblohou a už věděl,
že se domů nevrátí.
Brzy našel i tu dívku
a nabídl jí své srdce.
Rád se pro její lásku
zřekl všech podzemních
pokladů. Ze smutného
prince byl rázem veselý mládenec.
Z veselého mládence pak šťastný ženich
na tak radostné svatbě, jakou nikdo v kraji
nepamatoval. Spolu s překrásnou nevěstou
se těšili, jak dlouhý a hezký život je čeká.
A Zlaté království? Kdo ví, kde je mu
konec. Nikdo ho nikdy ke svému štěstí nepotřeboval.