Partneři by si měli říkat všechno. Nebo ne? Máme pro vás 7 případů, kdy váš partner rozhodně nebude nadšený z vět, jež vycházejí z vašich úst.
Případ č. 1: „Přesně tohle dělal můj bývalý...“
Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu, tuhle větu prostě neříkejte. Ačkoli je vašemu partnerovi jasné, že nejspíš není vaším prvním (v čemkoli), přirovnávání k vašemu bývalému je něco, s čím se smíří jen velmi těžko (upřímně, nesmíří se s tím vůbec). Ono se mu ani nelze divit – představte si, že by něco podobného říkal on vám. Také byste nebyla nejšťastnější!
Případ č. 2: „Jana se asi rozejde s Honzou, ale nikomu to neříkej!“
Muži se necítí dobře, když se stanou součástí tajemství, jež se jich vlastně ani netýká. Ne že by neuměli tajemství udržet, ale zkrátka jsou jim takové situace velmi nepříjemné. S podobnými „drby“ se raději svěřte kamarádce, ne partnerovi.
Případ č. 3: „Až se vezmeme/budeme mít děti...“
Samozřejmě je normální, že si představujete společnou budoucnost a rodinu. Na tom není nic špatného (naopak). Ale mužům trvá obvykle o něco déle, než jsou připraveni se o takových věcech bavit. A tak většina z nich spíše propadne mírné panice, pokud výše napsanou větu z vašich úst uslyší po pár týdnech vztahu.
Případ č. 4: „A připadá ti ta holka hezká?“
Tohle je situace, kterou muž prostě nemůže vyhrát. Pokud totiž odpoví ano, je mu jasné, že ve vás vzbudí nelibost („Takže si myslíš, že je hezčí než já?“). Jenže když odpoví ne, obviníte ho ze lhaní („Protože ta holka je fakt krásná, to přece vidím i já!“).
Případ č. 5: „Fajn!“
Ne nadarmo se tomuhle slůvku v nadsázce přezdívá „poslední slovo před smrtí“. Pokud žena na otázku odpoví slovem „fajn“, rozhodně se tak necítí. To vědí i muži. Jenže co vždycky už tak úplně netuší, je důvod, proč reagujeme podrážděně. Ostentativním mlčením sice muže „vytrestáme“, ale zbytečně. Pokud mu totiž nevysvětlíme, co se děje, je taková „lekce“ k ničemu. Takže příště vysvětlujte.
Případ č. 6: „Proč musím mít tak velký zadek?“
Váš partner vaše tělo zbožňuje a ani ho nenapadne, že má nějaké nedostatky. Tedy do doby, než na ně sama začnete upozorňovat. Ani tak si ovšem pořád nebude jistý, o čem to vlastně mluvíte. Zato pochopí, že si vlastně říkáte o kompliment. A když si takto stěžujete často (a očekáváte reakci), vašeho muže to rychle otráví.
Případ č. 7: „Když já prostě tu tvou mámu nemusím...“
Nebo kohokoli z jeho rodiny. Jistě, nemusejí vám být členové partnerovy rodiny sympatičtí, to se stává, ale zkuste trochu diplomacie a taktu. Jak byste se cítila vy, kdyby partner takhle mluvil o vaší rodině?
Sledujte nás na sociálních sítích:
