Páry, které sklouznou ke spolubydlení a následně se tak nějak rozhodnou vzít, protože se to očekává a je to další správný krok, se rozvádějí mnohem častěji než ty, které se dopředu rozhodnou pro závazek, oddanost a sdílejí s partnerem stejné hodnoty a cíle. Neuvažování nad budoucností – tzv. pohodový život bez „zbytečného“ řešení – manželství neprospívá.
Podle psychologů Scotta Stanleyho a Galeny Rhoades mnoho párů sklouzne k soužití bez jasných očekávání, oddanosti jeden druhému a sdílení společných hodnot a cílů. Tyto páry pak mnohdy vstoupí do manželství, protože je to další očekávaný krok vývoje jejich vztahu. A brzy v manželství pak rozčarovaně zjišťují, že se chtějí rozvést.
„Podle našich výzkumů ty páry, které žijí spolu bez vzájemně sdíleného smyslu pro závazek, kteří tak nějak sklouznou ke spolužití a k manželství, místo aby se uvážlivě rozhodly prohloubit vzájemné závazky, se pak mnohem častěji rozvádějí,“ tvrdí profesor Stanley z University of Denver.
Spolubydlení a spolužití před svatbou přitom není závadu, jak někteří křesťanští autoři tvrdí. Na závadu ale je, když páry začnou spolu žít tak nějak bez rozmyslu jako vyústění okolností, zatímco vůbec neřeší závazky z toho plynoucí. „Tito se pak totiž rozvádějí o čtyřicet procent častěji,“ tvrdí profesor Stanley.
Sledujte nás na sociálních sítích:
