Nebuďte neustálou obětí okolí

"Zase mi ujel vlak! Může za to červená na semaforu, jinak bych určitě stihl odjezd včas." Někteří lidé prostě najdou omluvu pro všechno, co se děje, a někoho, koho obvinit. Semafory nebo ne – pravděpodobně jste jen vyjeli příliš pozdě a nenechali jste si na cestu dostatek času.

Lidé, kteří se rádi vidí v roli oběti, vidí ve všech ostatních vinu za vše negativní, co se jim děje. A pevně předpokládají, že se jim dějí jen špatné věci a že na ně nemají žádný vliv. Existuje však také několik jemnějších příznaků, které mohou naznačovat, že se někdo neustále vidí jako oběť okolností.

Extrémně vysoká očekávání od druhých

Lidé, kteří raději obviňují ostatní než sebe, si často berou vše osobně. Pokud přítel nereaguje dostatečně rychle nebo nereaguje na návrh s nadšením, jaké by chtěli, znamená, že jim přejí něco špatného. Ani je nenapadne, že osoba, se kterou mluví, je jen velmi vystresovaná nebo má na srdci něco jiného. Lidé s takovou mentalitou oběti mají od ostatních velmi vysoká očekávání – ale často je adekvátně nekomunikují. Pokud někdo nesplní očekávání, rychle přičte jejich jednání víc, než by bylo třeba. Protože jak by měl ten člověk vůbec vědět, co ten druhý chce?

Nedostatečná orientace v řešení

„Vždycky se mi stávají jen špatné věci“, „Stejně se o mě nikdo nezajímá“, „Stejně to nebude fungovat“ – lidé, kteří se neustále vidí jako oběti, vždy předpokládají nejhorší možný scénář. Ještě horší je, že pevně věří, že se jim nemůže stát nic dobrého a že svět je špatné místo, kde žijí jen špatní lidé. Proč by tedy měli něco zkoušet, když se to může jen pokazit? S tímto pohledem sabotují sami sebe – pokud si na nic netroufnou a ani nebudou hledat řešení, nic dobrého se asi nestane.

Hněv jako základní emoce

Dalším typickým znakem toho, že se někdo neustále vidí v roli oběti, je neustálý skrytý hněv. Protože takoví lidé vždy předpokládají, že vesmír a ostatní lidé jsou k nim nelaskaví, jsou frustrovaní. „Svět se proti mně spiknul“ – každý, kdo opakuje tuto větu znovu a znovu jako mantru, se automaticky rozzlobí a chová v sobě zášť vůči všemu a všem kolem sebe. Dokonce i ty nejmenší věci jim často způsobují spoustu hněvu, protože se nahromadilo hodně negativních emocí. To může být známkou toho, že mají postoj oběti.

Co pomáhá proti roli oběti?

Pokud se poznáváte v jednom nebo více z těchto bodů, musíte se v každodenním životě ptát sami sebe. „Ale za to teď nemůžu“ – jakmile vás tato nebo podobná myšlenka napadne, pomyslete si: Proč okamžitě skočím do obranné pozice? Obvinil mě vůbec někdo? A nenesu za tu situaci alespoň část viny? Co bych mohl aktivně dělat, aby to bylo lepší?

Pokud máte pocit, že jste uvízli ve svých vzorcích, terapeutická pomoc může být dobrým způsobem, jak se osvobodit od role oběti.

Zdroj: názory autora