Některé rozhovory mi připadají nepříjemné. Například když kritizuji ostatní a upozorňuji na chyby. Ale protože bychom všichni měli být schopni vést takové rozhovory s důvěrou, tady jsou nápady, jak to udělat.
„To nebyla dobrá věc“ nebo „Nemyslím si, že to bylo dobře promyšlené“ jsou dvě věty, u kterých se vždy začervenám a zastydím, protože konverzace, které se nevyznačují harmonií, mi připadají nepříjemné. Myslím, že se bojím, že si ten druhý bude myslet, že nejsem laskavý. Na druhou stranu já bych byl vděčný, kdyby mě někdo upozornil na chybu.
Ale i když sám sebe přesvědčuji, že člověk, se kterým mluvím, by to mohl cítit stejně, přesto se v takových rozhovorech necítím dobře. Jak tedy vést nepříjemné rozhovory?
Chyby nám pomáhají stát se lepšími lidmi
Kdykoli někoho upozorním na chybu, ať je sebemenší a triviální, mám pocit, že se nad něj povyšuji. To je ale naprostý nesmysl! Všichni se neustále učíme a nikdo není dokonalý ani vševědoucí. Je zcela v pořádku upozorňovat ostatní na pravidla, zákazy či dokonce chyby v myšlení. Dokud budu přátelský, osoba, se kterou mluvím, mi to nebude mít za zlé.
"Můžeme si o tom prosím pořádně popovídat?"
Pokud vidíme, že někdo dělá něco špatně nebo pokud zjistíme, že nápad není promyšlený, musíme spontánně reagovat. Pokud bychom chtěli kamarádku upozornit na něco, co pozorujeme už delší dobu, položili bychom jí otázku výše. Pro nás oba to znamená, že nasloucháme a nenecháváme se rozptylovat, protože to je právě teď důležité.
Zasloužím si být šťastná
Pokud mi chování bližního brání být sám šťastný, pak o tom mohu (vlastně musím!) mluvit. Protože jak jinak bude vědět, co chci, jak to vidím já, když to neřeknu? Čtení myšlenek funguje málokdy – proto je lepší mluvit otevřeně a upřímně. Další plusový bod: vztah se stává přístupnějším a hlubším.
„Je mi to nepříjemné“ nebo „nesnáším to“
Pokud přímo vyjádřím, že je mi nepříjemné upozorňovat ostatní na drobné chyby nebo nesrovnalosti a nechci působit nepřátelsky, je pro mě snazší sdělit skutečně důležitý obsah rozhovoru. Dává mi to lepší pocit – jako by ten člověk, se kterým mluvím, věděl: "Dobře, ona mě tady nechce napadnout, ona chce opravdu jen pomoci, a k tomu se dokonce dostává do situace, která je pro ni nepříjemná."
Pamatujte na pozitivní zpětnou vazbu
Myslete vždy na to, že každý bude dříve, nebo později rád, pokud ho upozorníte, že udělal chybu. Jen tak ji bude moci napravit nebo se z ní poučit. Vždy si to připomeňte, když se budete chystat vést nepříjemný rozhovor. Protože stejně jako u mnoha jiných věcí, i v případě nepříjemné kritiky platí heslo: praxe dělá mistra.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
