Nešlapejte si zbytečně po štěstí

Někdy jsme konstruktivní a pragmatičtí, někdy milující a citliví, někdy se nám do cesty připlete smůla, a když máme štěstí, dítě v nás to zvládne. Všichni lidé dostali v životě čestný úkol spřátelit se s několika částmi své osobnosti najednou – a nějak je všechny dostat pod jednu střechu...

Jedna z těchto částí je docela nenápadná, ale má na naše životy obrovský vliv – malý sabotér v nás. Zdá se, že ho často nechceme vůbec vidět – a proto děláme mnoho pro jeho ochranu, aniž bychom si toho všimli.

„Já jsem to věděla“.

S větou „já jsem to věděla“ se obvykle přesvědčujeme, že určité negativní vzorce neodvolatelně probíhají našimi životy. Každý, kdo byl ve škole outsiderem, dojde mnohem častěji k závěru, že je odsouzen být outsiderem na celý život. Ale jakmile dospěje k tomuto přesvědčení, doprovází ho tento postoj na každém kroku, ovlivňuje jeho chování a jeho působení na ostatní a – dokazuje sebenaplňující se proroctví. A zatímco sabotéra jsme si nevšimli, bojujeme se svým ošklivým osudem...

„Nemůžu s tím nic dělat“.

S výmluvou „nemůžu s tím nic dělat“ chráníme svého sabotéra tím, že se vyhýbáme sebereflexi a místo toho obviňujeme ostatní kvůli jednoduchosti. Díky tomu nemůžeme situaci změnit, a proto ji nemůžeme zlepšit. Což sabotéra samozřejmě těší, protože konstruktivní přístup, jako je aktivní integrace nebo soustředění se na pár dobrých přátel, se kterými máte společnou řeč, by nás udělal mnohem šťastnějšími a usnadnilo by to život vpřed... 

„Mám pro to dobré důvody“.

Takzvaná kognitivní disonance hraje hlavní roli ve výmluvě „Mám pro to dobré důvody“, což znamená, že vnímání neodpovídá realitě. Touto strategií chráníme svého sabotéra především tím, že vše negativní v našem chování relativizujeme nebo ignorujeme a místo toho si neustále vysvětlujeme, proč jednáme tak, jak jednáme. Outsider by se například mohl báječně utěšovat tím, že se stejně cítí lépe sám a že má příliš mnoho hrdosti a sebeúcty, než aby se pro ostatní ohýbal nebo „šel za nimi“.

„To prostě musí být pravda“.

Podvod „To prostě musí být pravda“ nám umožňuje držet se svého přesvědčení, i když to osud, události nebo lidé kolem nás ve skutečnosti vyvracejí. Asi to tušíte: Pokud si náš imaginární outsider najednou najde přátele a konexe, řekne asi toto: "Chtějí mě jen využít, proto jsou na mě tak hodní. Měl bych si dávat pozor a příliš se s nimi nestýkat." A sabotér se zase nemá čeho bát.

„To dokážu“.

Lež „Dokážu to“ je účinný způsob, jak posílit a stabilizovat naše (falešné) přesvědčení. Liší se od ostatních především v tom, že sbíráme konkrétní zkušenosti, která potvrzují pravdivost naší víry. Již známému outsiderovi stačí vyjmenovat všechny situace, ve kterých nepatřil do „party“ (a dovede svého sabotéra do bezpečí) – i když ve skutečnosti to je jen mizivé procento, zatímco ve většině případů tam patřil.

Dobrá zpráva: Tyto strategie sebeklamu jsou skutečně účinné a spolehlivé pouze tehdy, pokud probíhají tajně. Protože pokud je známe, můžeme cíleně kontrolovat a přesměrovávat své myšlenkové pochody (v případě potřeby s odbornou pomocí nebo pomocí druhých!). A pak by se sabotér měl rychle sbalit.

Zdroj: názory autora