Ať už se jedná o hádku, pomlouvání nebo verbální útoky – jakmile uvízneme v choulostivém dialogu, může být obtížné najít cestu ven. Vyzkoušejte v takových situacích dodržovat tyto dva kroky.
Konverzace a sociální interakce mohou být rychle nepříjemné a nevyzpytatelné. Neškodná anekdota o nedoručeném balíku způsobí, že si ten druhý ventiluje úpadek světa a zoufalství z politiky a nepořádku v naší zemi, které nikdy předtím nebyly. Shledání po dlouhé době může jedna strana vnímat jako perfektní příležitost okamžitě obvinit druhou ze všech obvinění, která se jim za ty měsíce nashromáždila v myslích. Nebo náš konverzační partner považuje za samozřejmé, že nás zajímá jejich názor na údajně neschopné kolegy, nadřízené nebo někoho jiného.
Vnímání může být velmi odlišné, a tak se často ocitáme v sociálních situacích, ve kterých se cítíme nepříjemně z chování, které ostatní považují za správné a vhodné. Pokud bychom měli standardní strategii pro reakce na situace, jako je tato, mohlo by nás to zbavit velkého tlaku a možná nás zachránit od jedné nebo dvou hádek nebo trapasů.
Nepříjemný rozhovor? Stačí dva jednoduché kroky
Pokud se konverzace ubírá negativním směrem a my ji nemůžeme přesměrovat nebo konstruktivně ovlivnit, zkuste provést následující dva kroky (které se ve skutečnosti zdají až příliš jednoduché).
Vystřelte varovný signál
Naučte se varovat toho druhého, že je nám rozhovor nepříjemný a nechceme v něm tímto způsobem pokračovat. Mohli bychom například říct: "Tati, jestli si chceš pořád stěžovat na celý svět a na to, jak je všechno hrozné, hned vstanu a odejdu, na to nemám čas." Nebo: "Pokud se mnou chceš mluvit jen proto, abys na mě zaútočil, v tuto chvíli ukončím rozhovor a naše setkání."
V některých případech takovým varováním ničeho nedosáhneme, a druhý se v důsledku toho může dokonce spontánně cítit uražen nebo nepochopen, ale alespoň reagujeme na své vlastní vnímání a pocity.
Ukončete konverzaci
Pokud druhá osoba po našem výslovném varování nezmění kurz, je čas ho ukončit. Upozorněte druhého třeba větou "Vidím, že jsi se rozhodl, že bych měl rozhovor ukončit. Ozvi se, pokud bys v našem setkání chtěl pokračovat v jiném duchu." Po těchto slovech může následovat rozloučení a náš odchod.
Při příštím kontaktu s dotyčným není bezpodmínečně nutné řešit nebo probírat poslední rozchod, je důležité, abychom se snažili přistupovat k němu otevřeně a nezaujatě a dát mu novou šanci. Pokud se vrátí na podobnou cestu jako minule, je na místě další varování – které na základě předchozí zkušenosti má často mnohem silnější účinek.
Jaké jsou výhody tohoto přístupu?
Máme sklon očekávat, že dokážeme lidi uklidnit, když jsou naštvaní, nebo jim nabídneme zdravější perspektivu, když jsou zachmuřeni, nebo že se s nimi dohodneme a usmíříme se, když nás napadnou. Ne vždy se nám to ale daří. Za prvé, jen velmi málo z nás je mediátorem a za druhé obecně nedokážeme spolehlivě ovlivnit nebo kontrolovat chování druhých. V tomto ohledu je možnost vymanit sami sebe z konverzace legitimní a někdy může být nejmoudřejší možností. Nikomu neubližujeme, vyhýbáme se eskalaci a jasně ukazujeme své limity. Pro někoho může být těžké se takto chovat: varovat a poté radikálně přerušit konverzaci nemusí nutně odpovídat zvyklostem a rolím, které si udržujeme v každodenním životě a které nám vyhovují. Občas však stojí za to vymanit se z dobře nacvičených rolí – zvláště pokud nás neustále vedou do slepé uličky.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
