Občasným soubojům a těžkým fázím se lze jen stěží vyhnout. Přesto někteří lidé považují svůj život za celkově jednodušší a šťastnější než ostatní. Proč by tomu tak mohlo být a jak k tomu mnozí z nich sami přispívají?
Jak těžký nebo snadný je pro nás život, je subjektivní a závisí na našich osobních požadavcích a vnějších životních okolnostech. To je v pořádku, protože neexistuje žádná definice toho, jak by měl život vypadat. Určitě by neměl být tak těžký, abychom ho už neunesli – a nepřežili. Na druhou stranu by neměl být ani příliš snadný, abychom si při sebemenším nachlazení nevypěstovali odpor a zoufalství. Všechno mezi tím, vše, co zvládáme – bez ohledu na to, jak – leží v oblasti, o které můžeme říci: takhle to funguje.
Jiná otázka však je, po čem toužíme. Většina lidí by pravděpodobně odpověděla, že by spíš uvítali život o trochu lehčí, než že by si přáli extra dávku adrenalinu. A přestože některé podmínky v životě nemůžeme změnit, můžeme alespoň ovlivnit naše myšlenkové vzorce a návyky tím, že jim budeme věnovat pozornost a kultivovat je a trénovat podle svých přání. Následující návyky mohou pocit lehkosti v životě podpořit.
Sdílíte pocity s ostatními
Výměna myšlenek s druhými lidmi a povídání si s nimi o problémech a perspektivě nám obvykle přináší okamžitou úlevu, i když ten druhý jen naslouchá. Protože v tomto okamžiku vidíme, že existují i jiné úhly pohledu a že ten náš už není tak přesvědčivý. Pokud se pohled našeho protějšku shoduje s tím naším, cítíme se utvrzení a méně osamělí, což také snižuje zátěž. Někteří lidé intuitivně a ze zvyku využívají všech těchto výhod mezilidských vztahů tím, že mluví o svých starostech a obavách – s tím výsledkem, že se jim život zdá jednodušší.
Svůj volný čas trávíte tím, co vás baví
Většina lidí, kteří berou život na lehkou váhu, umí vyjmenovat věci, které rádi dělají – a ty věci dělají. Jóga, tanec, zahradničení, lakování nehtů, příprava vlastního ledového čaje, pozorování planet, čtení, chození na jídlo s přáteli, bez ohledu na to, co to je, pokud trávíme čas aktivitami, které nás nadchnou, pro tíhu a deprese už zbývá jen málo místa.
Své cíle a očekávání přizpůsobte realitě svého života
Pokud žijeme svůj život s cílem zapsat se do historie a udělat ze světa dokonalou kulatou kouli, bude to pravděpodobně velmi stresující. Většina lidí proto toto očekávání obvykle opustí někde mezi 13. a 28. rokem. Ale i menší, realističtější cíle nám mohou ztížit život, pokud se jich tvrdohlavě držíme, aniž bychom brali v úvahu své zkušenosti nebo neplánované změny a vývoj.
Lidé, pro které je jejich život snadný, si stanovují cíle s předpokladem, že jim budou prospěšné a pomohou jim. Pokud si však všimnou, že je jejich cíle pouze stahují dolů, frustrují a zdají se stále nedosažitelnější, upraví je nebo je opustí a přeorientují se. Nepohlížejí na život jako na něco, pro co musí existovat konkrétní harmonogram, ale spíše jako na otevřený experiment, ve kterém má každý průběh a výsledek stejnou hodnotu.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
