Každý, kdo umí empaticky a sebevědomě komunikovat, má velkou šanci na zdravé vztahy. Těchto chyb bychom se měli v mezilidské interakci vyvarovat.
Vděčná a otevřená komunikace je pro dobré vztahy nezbytná – jak pro partnerské vztahy, tak pro vztahy s přáteli, kolegy nebo v rámci rodiny. Pokud se nám to podaří, šance na klidné a láskyplné soužití jsou vysoké. Všichni jsme však jen lidé, a ti občas chybují. V komunikaci tak dochází k některým typickým faux pas, které mají obzvláště negativní dopad na vztahy. Tyto tři mohou způsobit mnoho škod.
Pasivní
Někteří lidé si z dětství nesou, že život je snazší, pokud zůstanou v pozadí a přitahují na sebe co nejméně pozornosti. To může vést k tomu, že v tomto vzoru budou pokračovat i jako dospělí. Může být pro ně obtížné sdělit svá přání a potřeby ve vztahu. Raději si nechávají zdánlivě nepříjemné věci pro sebe, než aby riskovali konflikt.
Problém je v tom, že člověk, se kterým mluvíte, se nikdy nedozví, co se skutečně děje. Protože lidé neumějí číst myšlenky a potřeby nebo hranice, které nevyjadřujeme, nelze splnit ani udržet. Pasivní komunikační styl může také vést takové lidi k nevědomému budování hněvu vůči partnerovi. V určitém okamžiku si tedy mohou zlomit límec kvůli něčemu triviálnímu a dojde k hádce, které by se dalo předejít, kdyby sdělili svá přání.
Agresivní
Nebo se chováte přesně opačně: váš komunikační styl je agresivní, při jednání s ostatními rychle zvyšujete hlas a útočíte na osobní rovině. V dětství takoví lidé dostávali pozornost jen, pokud použili taktiku parního válce. To, že ubližují druhým, je vedlejší. Často využívají svůj hněv k odvrácení pozornosti od svých nejistot. Hlavní věc je být silný nebo vypadat silný, je jejich motto.
Pasivně-agresivní
Třetím problematickým komunikačním stylem je pasivně-agresivní. V podstatě to může být podobné pasivnímu stylu: lidé, kteří takto komunikují, mají často potíže jasně vyjádřit, co chtějí nebo co je trápí. Ale místo toho, aby to všechno sdělili, volí jinou cestu: svou nelibost často vyjadřují sarkastickými komentáři a drobnými útoky na druhou osobu. Takže nepřímo vyjadřují, že jsou naštvaní nebo zraněni – ale nedokážou jasně sdělit, jaký je skutečný problém.
Další formou pasivně-agresivní komunikace je mlčení. Místo toho, aby takoví lidé upřímně řekli, co se v nich děje, raději mlčí. Tímto způsobem „potrestají“ svůj protějšek a vyhýbají se přímému konfliktu. Z dlouhodobého hlediska takové chování obvykle vede k frustraci na obou stranách.
Poznáváte se v některém z těchto komunikačních stylů? Už jen tato znalost vám může pomoci, protože vyžaduje určitou dávku reflexe. Možná se můžete zkusit zastavit, až se příště přistihnete při pasivním, agresivním nebo pasivně agresivním chování. Často i tento krátký okamžik zamyšlení může pomoci prolomit vzorec. Ale samozřejmě je často nejlepší možností vyhledat terapeutickou pomoc, abychom odhalili a zpracovali příčiny takových vzorců chování.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích: