Vlastně byste si ve vztahu měli přát všechno, ne? Manhattanský efekt ale ukazuje vztahy ve zcela jiném světle.
Skvělá pracovní nabídka, nový rekordní čas ve sportu nebo vzrušující rozhovor: ve zdravém vztahu svému partnerovi přejete všechny dosažené i budoucí úspěchy. Ne nutně! Nejen, že sny a plány své druhé polovičky mnohdy nepodporujeme, ale někdy je dokonce záměrně sabotujeme. Proč to ale děláme? Koho vlastně milujeme? A pro koho chceme jen to nejlepší?
Manhattan effect – fenoménem destruktivního vztahu
Termín Manhattanský efekt je inspirován zápletkou filmu „Manhattan“ od Woodyho Allena. V něm se starší muž, který je nespokojený se svým životem, zamiluje do mladší ženy, která chce odjet na semestr studovat do Anglie. Žádá ji, aby od těchto plánů upustila, protože se bojí, že by to mohlo narušit jejich vztah. A přesně to se skrývá za Manhattanským efektem.
Vlastně by mělo být tou nejpřirozenější věcí na světě podporovat svého partnera na 100 procent v dosahování cílů a plnění jeho snů. Ale ve skutečnosti je většina lidí v tomto ohledu dost sobecká. To znamená, že i když vědí, že by změna udělala druhému radost a byla by důležitá pro osobní rozvoj, snaží se mu tyto plány rozmluvit pomocí záminek a přitažených argumentů. Nejvíce šokující skutečnost je, že čím více toho druhého milujeme, tím více.
Proč sabotujeme své vlastní vztahy
Zní to absurdně, ale za tímto chováním je strach, že by ten druhý mohl vyletět z teplého hnízda a vztah by se kvůli novému splněnému snu mohl rozpadnout. Abyste se této hrozbě vyhnuli hned na začátku, zdůrazněte v následujících rozhovorech o plánech vašeho partnera všechny negativní aspekty, kterých se obáváte. Strategické myšlení se ale dělá špatně, protože jakmile ten druhý rozpozná pravé motivy, mnoho vztahů se rozpadne právě kvůli tomuto sobeckému chování.
Samozřejmě je pochopitelné, že se chcete vyhnout ztrátě toho druhého kvůli velké změně. My lidé jsme tvorové, kteří jen neradi mění zažité. Rozhodně je ale lepší řešit své obavy otevřeně, než projekt jednoduše pomlouvat a myslet jen na sebe.
Zdroj: psycnet.apa.org/doiLanding?doi=10.1037%2Fa0035493, názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
