Vášeň a láska začne ze vztahu vyprchávat již po pár měsících

Francouzský spisovatel Marcel Achard (1899–1974) kdysi pronesl, že láska se rodí z kombinace rozumu s nerozumem. A tak to i je. Richard Schwartz, docent psychiatrie na Harvardské lékařské škole, na stránkách zmíněné instituce uvádí, že láska zvyšuje hladiny kortizolu, stresového hormonu, u kterého bylo prokázáno, že potlačuje imunitní funkci.

„Já bych tě láskou sněd, hlavně v noci“

Láska také zapíná neurotransmiter dopamin, o kterém je známo, že stimuluje centra potěšení mozku. Spojte to s poklesem hladin serotoninu – ten zase přispívá k posedlosti a bláznivé, naléhavé náladě stýkat se s protějškem zájmu co možná nejčastěji. Jenže tahle počáteční fáze je zcela odlišná od té pozdější.

Během prvního milostného roku partnerství, které se postupně stává stereotypní, se hladiny serotoninu postupně vracejí k normálu a pubertální, spontánní aspekty aby jeden pohledal. To, co dva měli objevit, ať už to jsou vize do budoucna nebo sexuální preference, už není tajemstvím. Všichni tak nějak vědí všechno, a pokud jim nějaká informace nebo povahový rys protějšku nevyhovuje, mohou přemýšlet o rozchodu.

Do roka a do dne

V opačném případě, tedy za předpokladu, že všechno běží jako po drátkách, se po 12 měsíců od začátku vztahu v těle původně šíleně zamilovaných zvyšuje hladina hormonu oxytocinu, neurotransmiteru spojeného s klidnější a vyzrálejší formou lásky. Oxytocin pomáhá upevnit pouto mezi partnery, zvyšuje imunitní funkci a začíná poskytovat zdravotní přínosy u dlouhodobých párů, jež mají tendenci žít déle a je nich snížené riziko mrtvice a srdečních záchvatů. A ta špatná zpráva?

Plus minus na roce opadává pověstná chemie, kterou jste cítili, když jste se poznali. Už žádné motýly v břiše, zpocené ruce, roztržitost ani nervozita před schůzkou. Ale ani syrová, chlípná nenasytnost popadnout toho druhého a promilovat s ním tři po sobě jdoucí večery. Holt každá fáze lásky má svá pro a proti.

Zdroje: www.news.harvard.edu, www.wikipedia.org