Máte také ve svém životě pár lidí, se kterými se cítíte velmi zvláštním způsobem propojeni? Možná jste... emocionálně spříznění?! Poradíme, jak to poznat.
Každý náš vztah je jedinečný. To není překvapení – vždyť každý z nás je jedinečný. Co však může být někdy úžasné a těžko pochopitelné: občas potkáváme lidi, které máme nejen rádi, se kterými si nejen rozumíme – ale s nimiž se cítíme hluboce spjati, dokonce citově spřízněni. Máte představu, co (nebo koho) tím myslíme? Pokud ne, následující znamení vám mohou pomoci.
Opravdu se cítíte pochopení
Když mluvíme s jinými lidmi, snažíme se pomocí svých slov a větných konstrukcí vytvořit v nich obraz, který se co nejvíce přibližuje tomu, co chceme vyjádřit. Jak se to podaří, obecně závisí na různých faktorech. S některými lidmi, těmi, s nimiž jsme emocionálně spřízněni, se však, když s nimi mluvíme, vytváří obraz tak výstižně, který je tak podobný tomu našemu, že se cítíme být hluboce pochopeni. Proto se na ně obracíme raději, i když jde o citlivé otázky.
Rozhovory jsou snadné
Jsou rozhovory, ve kterých musíte neustále něco vysvětlovat (nebo máte alespoň pocit, že musíte), ve kterých se přehlížejí podstatné body, ve kterých je pro nás těžké sledovat tok (i vlastních) myšlenek – které jsou prostě vyčerpávající. Na druhou stranu, pokud mluvíme s emocionálně spřízněnou osobou, konverzace plyne bez překážek a mohla by pokračovat do nekonečna – jen kdyby najednou nebyly 3 hodiny ráno a nemuseli jsme druhý den brzy ráno vstávat...
Hluboce spolu soucítíte
Samozřejmě se podílíme na životech všech, kteří jsou nám blízcí. Ale obvykle je rozdíl mezi dobrým přítelem a člověkem, se kterým se cítíme citově spřízněni. Zatímco u prvního můžeme sdílet lítost nebo radost, u emocionálně spřízněných jsme rozrušení, když trpí, nebo nás niterně těší, když se jim stane něco hezkého. Proto máme vůči takovým lidem většinou silnější ochranitelský pud a přejeme jim něco dobrého z ještě hlubšího srdce než ostatním – protože nás jejich životy skutečně ovlivňují.
Neexistuje nemít čas
I když jsme společenští, někdy toho může být příliš mnoho a my potřebujeme prostor a čas pro sebe. Pokud se ve dveřích náhle neobjeví emocionálně spřízněná osoba: V takovém případě nám společnost nevadí, a obvykle se s nimi dokonce cítíme lépe. Nebo, když absolutně nic nefunguje, můžeme to alespoň upřímně říct emocionálně spřízněné osobě a domluvit se na dalším setkání (na které se těšíme), aniž by to někomu z nás připadalo hloupé. Protože na 100 procent víme, že nám rozumí.
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
