Komentáře k článku

Myš si že to není o věku

Já s těmi rozvody souhlasím. Za posledních 30 let se klima ve společnosti změnilo. Odpovědnost, spolupráce, důvěra,spolehlivost,opora partnerovi,to všecho je směšné,nevěra je vlastně jen rýma,"doplňovat si,co ve vztahu chybí",podvádět, lhát,pěstovat paralelní vztahy,to je "normální". Ale pár znamená dva. Jestli jsou děti, hypotéka,starosti a táhne vše ten druhý, protože ten první dává čas,emoce,lásku atd jinam,jde o toxický vztah. Žádná milenka nepíše s dětmi úkoly, neshání instalatéra, netrpí návštěvu sprosté tchýně atd. A když děti vyrostou,je třeba říct dost a konečně myslet na sebe. Ten kdo vás nemá rád se o vás stejně v nemoci nepostará. Utekl od problémů za milenkou,uteče tím spíš, když potřebujete pomoc.

Já se rozvedla ve 44 po víc jak 20 letech. Myslela jsem si, že vše je v pořádku. Nikdy jsem nebyla stíhačka, jsme přece svobodní lidé ikdyž v manželství. Slíbila jsem věrnost a tu jsem celou dobu dodržovala. Bohužel jen já. Později vyšlo najevo že už po dvou letech začal mít milenky. Bydleli jsme na vesnici a on se nakonec rozhodl odejít za sousedkou o 7roků starší, která se kvůli němu rozvedla. To jsme měli vybudované bydlení v jednom domě s jeho rodiči. Měli jsme 2 syny starší v té době už žil sám. Nakonec jsem se i s 15 let synem odstěhovala do vedlejšího městečka. Nakonec jsem měla štěstí a našla fajn partnera i pro skoro dospělého syna. Protože otec na něj kašlal už delší dobu. Jsem se rozepsala... Raději se rozvést než žít ve shnilém manželství.

doba se proste meni, uz i dr. Plzak me rikal /byli jsme sousedi/ ze zenska po 45 az 55 lety kde se meni hormony dela nepredvidatelne veci. On je vlastne omlouval, ze za to proste nemohou. V tomtu obdobi zeny vetsinou tvrdi ze si zkazily zivot s partnerem a delaji mu jenoum sluzku, ktera vari pere uklizi. Misto toho aby si uvedomily, ze deti jsou uz v dospelem veku a s partnerem mohou zacit cestovat atd tak se rozvadej a potom zoufale hledaj dalsiho tzv nabijece. hlavne aby nebyly sami. Bejvalka po 25 letech ode me odesla a zije s lesbou. Varim peru uklizim a beru to jako nutnost. Navic protoze mame stridavou peci se staram o sve deti. A to je me 71 let.Zivot me proste bavi.

Každý ať si zváží pro a proti, chyba nikdy není jen na jedné straně. Manželství je dřina, která stojí za to. Je nejen o lásce, ale také o přátelství, toleranci a schopnosti kompromisu. Jak se říká, není kostelíčka, kde by nebylo kázáníčka. Ale pokud spolu dva nemluví a neřeší problémy, pak se ani nedotýkají jeden druhého, nedojde ani na pohlazení a sex, jen po sobě doma štěkají... Pak ať se raději rozvedou a neřeší - až odrostou děti, co sousedi atd.

jednoho z nich to vždycky bolí, ale když vás někdo už nechce, tak ani nedostane . Člověk by si měl zachovat důstojnost a druhého nechat jít a ten druhý by měl být slušný a neurážet, když už opouští. Bohužel to tak nebývá.

Já to mám čerstvé, po 14ti leté známosti, 11 letech spolubydlení a 9ti letech manželství, kdy "on by to nikdy neudělal" dosáhl 54 let a našel si jinou, ne mladou, prostě šok pro všechny strany , mou rodinu i jeho... Nemůžu se z toho nějak dostat, ale budu muset... Těšila jsem se, až skončí rok 2022, byl hrozný a rok před ním také, bez práce, sebevědomí na dně, péče o mamku, atd. A když skončil (covidem a horečkami, vánoce), napsal mi v únoru na Whats app (jako puberťák na FB), že má jinou... No, ustála bych úlet v našem věku, ale byl zlý, hnus, mával tu papíry k rozvodu, jakoby to byl cizí člověk... Potom ale papíry schoval. Já je však po několika dnech podepsala a on je nosil asi 3týdny u sebe a na můj vzkaz je podal... Nebudu čekat, až se zadluží nebo mu doma vyvařovat a prát spodní prádlo, at si to zařídí jinde, já mu sloužila dost dlouho, měl lásku, domov, péči, vnoučátka... Musím se probrat. Ale i tak jsem nikdy rozvod nechtěla. Jak se píše v článku, udržovalo se to kvůli lidem, společnosti, dětem, i moji rodiče to tak měli 47 let... Dnes je to jiné, ale já doufala, že s tímto zestárnu, aspoň jsme to tak chtěli. No, jeden míní, druhý mění... Brala jsem si ho v dobrém i zlém, ale asi jen já. Bohužel. Nicméně karma je zdarma jak se říká, čas ukáže...

Můj názor je, že lidé by měli zůstat spolu do smrti jednoho z nich a nerozvádět se. Jak slíbili. V dobrém i ve zlém.

vzhlede m ktomu že nejčastější příčina rozvodu je svatba, tak ať se lidi neberou a nemusí se pak rozvadět. Stačí pak říct čau

Je to jenom papír. Považuji rozvod za zbytečnost.

Myslím, že to není moc dobrý nápad, mám kamaráda 55, který se rozvedl,teď se dostal do těžkých zdravotních problémů,děti na něho nemají čas, protože bydlí daleko a bývalá už ho nechce, marně shání přítelkyni,která by se o něho postarala

Zbabelci budou prezivat. Odvazni udou jeste stastne zit s novou milujici zenou.

Jo, je svoboda, a děti, ty jsou nám u pr...

Není to ani o věku ani o penězích.... Spousta partnerů žije ve lži a mysli si, že to nějak , buď kvůli dětem, nebo kvůli společnosti doklepou. Já taky měla obrovskou snahu zdolat všechny překážky a zůstat jen kvůli 3 dětem. Nakonec jsem si přestala lhát do kapsy, otevřela oči a odešla ze vztahu, kde už mě dávno nahradila jiná. Bohužel, přišla jsem o všechny známé a kamarády a nakonec se mnou nemluví ani vlastní dcera. Našla jsem si přítele, který pro mne dýchá a vychováváme spolu nejmladšího syna, který jediný zůstal se mnou a jsem šťastná za to, že jsem měla odvahu a sílu začít znovu. Někdy je to výhra i prohra najednou....

Já dostal rozvod k padesátým narozeninám - pravda je, že neshody ohledně životního stylu u nás po 20-ti letém manželství vygradovaly a zejména pak potom, když jsem zjistil - že jsme v manřelství tři. Přišel jsem v jedné minutě o domov, o psa, o kontakt s dětmi, o 20 let práce a nechutnou finanční částku. Uběhlo 15 let....žiju sám a jsem moc rád, že jsem sám - jsem absolutně v pohodě. Když občas vidím svojí ex - je to pro mě jen prolhaná pokrytecká hnusná bába.... je mě tak neskutečně fyzicky odporná....že si velmi zřetelně uvědomuju, že bych s ní stejně žít nemohl a k tomu rozvodu bych dospěl tak jako tak. Dnes žiju podle sebe, mám spoustu přátel i podstatně mladší kamarádku s výhodami a cítím se skvěle !! :-)

Rozvod ve vyšším věku? Ani se moc nedivím. Můžete být spolu kolik chcete let, ale i tak někde vespod vaší duše či mysli dřímají určité nenaplněné touhy či přání. Všeho jste se třeba vzdali (nebo to silně omezili) kvůli partnerovi či dětem. Jakmile děti odrostou a vnoučata si půjčujete jenom občas, máte najednou nejen víc času, ale i peněz. A náhle zjistíte, že ten druhý má jiné představy o tom, co s těmi penězi bude dělat. Jeden chce cestovat, druhý navštěvovat kulturní či sportovní akce, třetí je vášnivý kutil atd. Každý koníček něco stojí. A je mylné domnívat se, že já si budu utrácet peníze za své záliby a druhý mě bude živit. Paradoxní je, že lidí s touto představou je stále spousta a ani životní zkušenosti je nepřesvědčí o mylnosti této myšlenky. To ovšem naštve toho druhého, který nevidí jediný důvod uskrovnit se kvůli rozhazovačnosti toho prvního. A rychle si spočítá, že když se rozvede a půjde do podnájmu, zůstane mu víc peněz, než kdyby zůstal s partnerem. Protože dohodnout se spolu bývá ve vyšším věku těžké. Já sama jsem už tak dlouho rozvedená, že si ani nedovedu představit další život s někým cizím. Jsem seniorka, zajímají mě moje vnoučata a žiju hlavně pro rodinu. Myslím, že to dělá většina normálních seniorů. Každý máme svou rodinu, která nás zajímá. A jak chcete na stará kolena dát dohromady dvě cizí rodiny? To už je téměř vyloučeno. Navíc jsem přesvědčena, že kdybych přišla domů a zjistila, že potenciální partner propil půl výplaty, nastrkal peníze do automatů nebo mi prodal nějaké moje věci, aby měl peníze pro sebe či někoho jiného - vyřešila bych to velice rychle i bez rozvodu. Když skoro polovinu života bojujete sami o pouhé přežití a konečně se vám trochu poštěstí a odrazíte se ode dna, dáte si "zatracenýho majzla" na to, s kým si co začnete. Hodně párů je spolu hlavně proto, že jim to nějakým způsobem vyhovuje - finanční zajištění, hmotné zabezpečení, zázemí, snížené náklady na živobytí atd. A pak přijde okamžik, kdy se buď v jednom nebo v každém z nich něco zlomí a řeknou si: Už dost, stačilo. A jdete si každý svou cestou. Jestli je to dobře nabo špatně, ukáže až čas - a nikdo z nás v seniorském věku neví, kolik mu ho ještě zbývá. Takže na co čekat... Přeji hezký den všem.