Buďte v práci sami sebou

Psychologické bezpečnosti při práci je v poslední době věnována zvýšená pozornost. Co ale vlastně znamená psychologická jistota? A co můžete dělat, když si uvědomíte, že na vašem pracovišti nepanuje kultura bezpečné práce?

Co je psychologická bezpečnost

Psychologická bezpečnost je termín vytvořený v roce 1999 profesorkou z Harvardu Amy Edmondsonovou. Ta to popisuje jako „důvěru, že je bezpečné podstupovat mezilidská rizika“ – jinými slovy, že když přinášíte nápady, otázky, obavy nebo chyby, ostatní to ocení.

Psychologická jistota ale také znamená nepřítomnost mezilidských strachů – můžete svobodně říkat svůj názor, aniž byste se báli, že vás za to druzí odsoudí.

Vyměňujte si nápady a ptejte se

Samozřejmě, že místo, kde zaznívá kritika, nemusí nutně znamenat nejistotu. Vyjadřovat kritiku v práci je normální. Důležité je, jak je ta zpětná vazba poskytována a přijímána. Váš pocit psychologického bezpečí je ovlivněn vnitřními a vnějšími faktory. Jak reagujete na ostatní? A jak na vás reagují ostatní? V konečném důsledku jde samozřejmě o interakci mezi těmito dvěma faktory.

Když máte pocit, že v práci nemůžete být sami sebou, ovlivňuje to váš pracovní výkon, štěstí a psychickou pohodu.  

Pocit bezpečí v práci je důležitý pro vaši psychickou pohodu. Co když ale pracujete na místě, kde není psychologické bezpečí? Zde je návod, jak se vypořádat s psychickou nejistotou v práci:

Uvědomte si své pracovní prostředí

Není vždy snadné rozpoznat psychickou nejistotu, částečně proto, že je často tak nenápadná. Přesto existuje několik věcí, na které si můžeme dát pozor. V psychicky nebezpečném prostředí máte často pocit, že není bezpečné podělit se o své nápady, otázky a obavy, kritizovat/poskytnout zpětnou vazbu, riskovat nebo být sám sebou.  

Psychicky nejisté prostředí poznáte i podle nedostatku důvěry. To může vypadat jako strach, že vám nebude nikdo věřit, nebo pocit, že to, co říkáte, může být použito proti vám.

Mezi další známky psychické nejistoty patří nedostatek komunikace a/nebo transparentnosti, nedostatek důvěrnosti (tj. sdílení osobních věcí z rozhovorů s ostatními), pomluvy, nedostatek hranic a nadměrné pracovní vytížení.

Poznamenejte si, s čím máte co do činění

Pokud se setkáte s určitými věcmi nebo se kvůli něčemu necítíte dobře, napište si to. Můžete si o tom, až budete připraveni, s osobou blízkou promluvit.  

Začněte mluvit

Pokud víte, co vás trápí, zkuste si popovídat se svým manažerem. Stává se vám například, že vás na poradách neustále ignorují, nebo máte pocit, že váš manažer vaše nápady neoceňuje? Zjistěte, zda to dokážete vyjednat. co si myslíš, že se děje? A jaký z toho máte pocit? Snažte se neukazovat hned na druhého prstem, ale držte se svých vlastních zkušeností.

Naslouchejte druhé osobě

Jakmile zahájíte konverzaci, snažte se tomu druhému skutečně naslouchat. Váš manažer si pravděpodobně neuvědomuje nebezpečnou pracovní kulturu a/nebo neví, co přesně k ní přispívá. Místo toho, abyste někoho obviňovali, snažte se zachovat otevřenou mysl, naslouchat a chápat toho druhého. 

Kladením otevřených otázek můžete získat náhled na perspektivu druhé osoby, zvýšit povědomí druhé osoby a posouvat se společně vpřed.

Zameťte si před vlastním prahem

Není vždy snadné převzít odpovědnost za sebe, ale i když není naší povinností vytvořit bezpečné pracovní prostředí, můžeme zvážit svůj vlastní podíl na něm. Přispíváte například k nejisté pracovní kultuře tím, že jste (příliš) kritičtí, nenecháváte ostatní, aby se vyjádřili, nebo sdílíte věci, které vám nepatří?

Zdroj: názory autora - celý článek