Nebojte se být zdravě sobečtí

Sobectví je docela špatná věc, že? Tahle vlastnost, jak se zdá, má negativní konotace: zamyslete se nad myšlenkou sobectví a automaticky vám naskočí také slova jako „chamtivý“, „sebestředný“ a „sobecký“.

Existuje spousta výzkumů (1), že jako lidské bytosti jsme všichni neodmyslitelně sobečtí. To je evoluční potřeba být v bezpečí a chránit se. Společenské normy však nařizují, že se máme chovat opačně, velmi nezištně – že bychom se měli chovat tak, že dáváme a pečujeme, a často tak, že se jako jednotlivci kompromitujeme. Takže jsme uvízli mezi lidským způsobem sebeobrany, což je náš evoluční pohon, a společenským požadavkem být nesobecký.

Když se však na sobectví podíváme z jiného úhlu, objeví se jiný obrázek: Co když ne všechny formy tohoto chování jsou špatné a co když rozvoj „zdravé“ formy sobectví může změnit naše životy k lepšímu? Psycholog Scott Barry Kaufman definoval zdravé sobectví jako zdravý respekt k vlastnímu zdraví, růstu, štěstí, radosti a svobodě (1). Zní to docela dobře, že?

Podle Kaufmana je tato forma sobectví celá o stanovení hranic, abyste se mohli soustředit na své vlastní potřeby, ale způsobem, který pomůže i ostatním lidem. Tím, že řeknete ne některým společenským událostem, které ve vás mohou způsobit pocit vyčerpanosti a nevrlosti, například rezervujete svou energii pro své nejbližší, což znamená, že čas, který s nimi strávíte, bude cennější (1). 

Kaufman vyvinul „škálu zdravého sobectví“ k měření tohoto chování, která zahrnuje výroky jako „Mám zdravou dávku sebeúcty a nedovolím lidem, aby mě zneužívali“, „Vyvažuji své vlastní potřeby s potřebami ostatní“ a „I když dávám ostatním hodně, vím, kdy mám dobít i já sám.“ Ve svém výzkumu (2) zjistil, že zdravé sobectví je pozitivně spojeno s pocitem vlastní kompetence (vnímání, že dosahujeme svých cílů), ale ne s „hubristickou pýchou“, typem pýchy poháněné pocity arogance a domýšlivosti. 

Stanovení hranic

Jak tedy můžeme přijmout sobectví ve svých životech vyváženým a pozitivním způsobem – zvláště pokud jsme již náchylní k tomu, abychom se okolí zalíbili? Za prvé začněte tím, že si připomenete, že stanovení hranic není sobecké – ve skutečnosti to pomáhá lidem více porozumět vám a tomu, co chcete. Hranice nejsou o tom, ovládat druhé nebo nebýt tu pro ostatní, jsou tu proto, abychom si připomněli, že můžeme kdykoli udělat něco pro někoho jiného, ​​v práci nebo doma, ale nemělo by to ovlivnit naše zdraví nebo naše potřeby (3).

Výhody jsou obrovské: tím, že budete šetřit svůj čas, energii a prostor – mentální i fyzický, si pravděpodobně užijete lepší pocit vlastní hodnoty a také budete pěstovat zdravé vztahy. Máme omezené zdroje energie a nadšení a musíme se zaměřit na priority, které nás živí a umožňují nám být tím nejlepším, čím můžete být (3). 

Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7265883/, (2) ww.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2020.01006/full?&utm_source=Email_to_authors_&utm_medium=Email&utm_content=T1_11.5e1_author&utm_campaign=Email_publication&field=&journalName=Frontiers_in_Psychology&id=521440, (3) názor autora