Komplimenty hřejí na duši

"Z opravdu dobrého komplimentu dokážu žít dva měsíce."  Mark Twain

Komplimenty, potřebujeme vás!

Komplimenty jsou důležité. Mohou být vrcholem rušných dnů, a dokonce změnit osobní vztahy. Opravdu dobrý kompliment může fungovat i po letech a navždy zůstat v našich vzpomínkách. Ale proč jsou komplimenty tak důležité a jak dávat komplimenty, které skutečně přinášejí radost?Komplimenty jsou čistá biochemie. Uvolňují hormony: oxytocin pro připoutanost, opioidy pro potěšení a dopamin pro větší odměnu (1). 

Proč je těžké dělat komplimenty? 

Pozitivní někoho povzbudit není bohužel vrozeným naturelem české kultury. Stále se řídíme spíše podle zásady „pokud nehaním, tak chválím“. Komplimenty by ale neměly být jen prázdné fráze, musejí pocházet od srdce. Naučme se zkrátka dělat konkrétní komplimenty. A přesto je i dávka zásadní: Protože komplimenty jako limitovaná edice prostě působí věrohodněji, než když je ze sebe střílíme jako na běžícím pásu.

Takto se komplimenty lépe přijímají!

Komplimenty bychom měli druhému říkat do levého ucha. Podle studie (2) Sam Houston State University v USA si 70 procent hezkých slov vyslovených do levého ucha zapamatujeme – a pouze 58 procent do pravého. Levé ucho a pravá mozková hemisféra jsou totiž úzce propojeny – a intenzivněji reagují na emoční podněty.

Naučte se dělat komplimenty

Čím konkrétnější, tím lepší. "Máš hezké šaty" se nám do hloubi duše opravdu nezaryje. A i když většinu komplimentů odbudeme lehkou negací, pozitivní efekt zůstává. A to i po komplimentu na šaty…

V práci jsou komplimenty citlivá věc, protože mají co dočinění s hierarchiemi. Poklona by proto měla být konkrétní za zvláště úspěšný projekt, a ne osobní. Samozřejmě můžete své oblíbené kolegyni říci, že je důvodem, proč se ráno těšíte do kanceláře, ale pokud nejste single a nehledáte partnera, kolegovi, nebo dokonce šéfovi to rozhodně neříkejte.

Soukromě může být kompliment zaměřen spíše na vlastnosti: srdečnost, humor, optimismus. To, co na druhých milujete, vyzdvihněte do výšin.

Zdroj: (1) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32856538/, (2) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/15849031/, názor autora