Když jsme čerstvě zamilovaní, cítíme se nejsilnější, nezdravější, nejkrásnější – zkrátka v top formě. Tuto vzpomínku je dobré si v paměti uchovat co nejdéle. Jinak bychom vztah mohli ohrozit.
„To už je dávno, to jsme byli zamilovaní.“ „Jak my jsme se tenkrát prostě milovali!" smějí se páry při vyprávění nad fotografiemi, jako by to, co se dělo v (dávné) minulosti, už nehrálo žádnou roli.
Naše zamilovanost jako by upadla do neblahé pověsti. Postupem let to vidíme jako fázi, ve které neuvažujeme rozumně, ale jako ve stavu drogového deliria. Vysoké hladiny hormonu štěstí spouštějí jakési psychické vyšinutí a my najednou máme jen soudnost hladového batolete před krámkem s cukrovinkami. Biologie chce, abychom se spářili, a tak z průměrného člověka udělá okouzlujícího prince. Jen iluze, mýdlová bublina, růžový obláček. Vznášíme se – a pak se ponoříme zpět do reality.
Znehodnocování minulosti vztah poškozuje
Když ale takto znehodnocujeme svou minulost, poškozujeme naše vztahy. Místo toho, abychom nechali naše začátky, aby se staly zdrojem síly, hodíme je na smetiště historie našeho vztahu. Přibližujeme se svému ideálnímu já, tedy tomu, kým chceme být než pravděpodobně tím, kým jsme byli kdykoli předtím. To není iluze. Jsme zkrátka v top formě.
Později, když nás partner zklame, neporozumíme si nebo nám zkrátka spadnou růžové brýle, vidíme slabosti a neschopnost našeho partnera až příliš jasně. A najednou je pro nás těžké se mu otevřít a přiblížit se k němu.
Šťastné páry jsou hrdé na společnou historii
Právě tehdy může být užitečné probudit pocity ze začátku vašeho vztahu, a připomenout si, že to je ten stejný partner, který vás například dokázal kdykoliv rozesmát. Psycholog John Gottman zjistil, že způsob, jakým pár společně vypráví svůj příběh, je nejlepším prediktorem přežití vztahu. Když pár představí svůj zakladatelský mýtus – tedy to, za jakých konkrétních okolností se oba setkali – a společně strávené roky jako negativní, banální, náhodný a nepovznášející příběh, je to předzvěstí konce vztahu.
Šťastné páry jsou na svou společnou historii hrdé. Také na společném překonávání překážek a těžkých chvílí. Je jen na nás, jaký příběh vytvoříme.
Naše vzpomínky nejsou nahrané videokazety. Mění se s každou vzpomínkou. Naše historie jako páru není historickým dokumentem, ale příběhem, kterým se můžeme zahřát, když se mezi námi dojde k ochlazení.
Zdroj: názory autora - celý článek
Sledujte nás na sociálních sítích:
