Komentáře k článku

Moje centrum odměny v mozku je tak moc napojeno na úspěchy mé nejlepší kamarádky, že když si šlehne heroin, cítím stejnou euforii jako ona. To je teprve to pravé přátelství.

Proto taky většinu své výplaty posílám nejce. Já bych to utratila za zbytečnosti, ale ona umí šetřit, a takhle mám radost, když se jí penízky hezky hromadí.

Pro nedovtipné: příroda nám dala schopnost soucítit s bolestí druhých, ale ne už s jejich radostí. Ono by to ani moc nedávalo smysl, kdyby byla naše duše zaplavena radostí z toho, jak má soused velkou úrodu. Jakou bysme měli motivaci ráno vstát a jít dřít na pole, když náš mozek by už sklidil u sousedů a ani bych přitom nemusel hnout prstem. A pak přijde zima... Ale to nevadí. U sousedů je jídla a tepla dost. A aby bylo u sousedů ještě lépe, půjčím mu i manželku. Ta jeho už je stará a nehezká.

ty opravdové asi 2 , kamarádů kvanta

Mám jednoho kamaráda