Komentáře k článku

Mám jednoho kamaráda

ty opravdové asi 2 , kamarádů kvanta

Pro nedovtipné: příroda nám dala schopnost soucítit s bolestí druhých, ale ne už s jejich radostí. Ono by to ani moc nedávalo smysl, kdyby byla naše duše zaplavena radostí z toho, jak má soused velkou úrodu. Jakou bysme měli motivaci ráno vstát a jít dřít na pole, když náš mozek by už sklidil u sousedů a ani bych přitom nemusel hnout prstem. A pak přijde zima... Ale to nevadí. U sousedů je jídla a tepla dost. A aby bylo u sousedů ještě lépe, půjčím mu i manželku. Ta jeho už je stará a nehezká.

Proto taky většinu své výplaty posílám nejce. Já bych to utratila za zbytečnosti, ale ona umí šetřit, a takhle mám radost, když se jí penízky hezky hromadí.

Moje centrum odměny v mozku je tak moc napojeno na úspěchy mé nejlepší kamarádky, že když si šlehne heroin, cítím stejnou euforii jako ona. To je teprve to pravé přátelství.