Co si budeme namlouvat – občas se i ty nejpoctivější z nás uchýlí pro klid v domácnosti k malé, milosrdné lži. Nejsme na to sice nijak hrdé, ale než bychom řešily nepříjemnou situaci (třeba v podobě hádky kvůli úplné maličkosti), raději jí předejdeme.
A protože mezi sebou jsme upřímné, položily jsme si tuhle otázku v redakci a každá z nás se optala i některé své kamarádky.
A jak jsme dopadly? Vlastně jsme zas až tak strašně nelhaly… Skoro vůbec… Jen tak maličko…
Mimochodem, abychom předešly nějakým nedorozuměním, hned na začátku říkáme, že lhaní ve vztazích ani nepropagujeme, ani nedoporučujeme, ani neschvalujeme, dokonce se ho nedopouštíme nijak často! Jen prostě říkáme, že tu existuje… A že ani my nejsme bez viny.
O nás jsem samozřejmě nemluvila!
„Naposledy jsem manželovi zalhala před týdnem. Nějak jsme se s kamarádkami během dámské jízdy rozjely a skončily u hodnocení našich milostných životů… Ještě nikdy jsme nezabíhaly do takových detailů, na žádném muži, s nímž jsme kdy něco měly, jsme nenechaly nit suchou… Takže teď moje kamarádky vědí, co má a nemá rád v posteli můj muž,“ vypráví čtyřiatřicetiletá Jana. „Když jsem pak ještě lehce v náladě dojela po půlnoci domů, zeptal se mě manžel, o čem jsme tak dlouho povídaly, no a já mu v záchvatu upřímnosti řekla, že o sexu. Docela se zhrozil a pronesl něco ve smyslu ‚doufám, že o nás jsi nemluvila‘. Tak jsem samozřejmě odpřisáhla, že o nás nepadlo ani slovo…“
Měla jsem jen dvě skleničky!
„Můj partner nemá moc rád, když piju víc alkoholu, což sice dělám jen výjimečně, ale i tak mi to připomíná, než vyrazím někam do společnosti. Takže když jsem se asi před měsícem vrátila trochu opilejší z oslavy narozenin našeho společného kamaráda, na kterých partner nebyl, protože jel na služební cestu, neudržela jsem se a do telefonu mu řekla, že jsem měla jen dvě skleničky vína. Samozřejmě mi došlo, že mi nevěří, protože se mi trochu pletl jazyk, tak jsem mu řekla, že jsem to víno vypila nejspíš moc rychle, ale že jsem ho opravdu měla jen málo,“ popisuje naše redaktorka Kristýna. „Teď je ovšem riziko, že si to tu přečte, takže budu mít co vysvětlovat,“ směje se.
Pavel tam nebyl!
„S přítelem jsme spolu už skoro dva roky, a i když já už mám minulost dávno vyřešenou a vím, že nechci žít s nikým jiným než s ním, on se stále nedokáže popasovat s mým bývalým partnerem Pavlem, se kterým jsem žila šest let před ním, a který je navíc můj bývalý spolužák z gymplu. Ne, že by přítel pořád žárlil nebo mi ho nějak připomínal, ale problém nastane vždycky, když jdu někam s kamarády a hrozí, že se ve společnosti objeví i můj bývalý. To se umíme hrozně pohádat,“ říká osmadvacetiletá Iva. „Takže když jsem šla na poslední třídní sraz, musela jsem pořád opakovat, že tam Pavel nepřijde, a když jsem se pak vrátila, zase mě čekala otázka, jestli jsme se s Pavlem neviděli. Neměla jsem sílu nic vysvětlovat, tak jsem prostě lhala,“ dodává mladá žena, jejíž jméno (a jméno jejího bývalého přítele) jsme na její přání změnili.
Ty šaty/kalhoty byly v akci!
„Většinou se snažím být k partnerovi upřímná, ale přiznávám, že taky občas zalžu. Pro svoje i jeho dobro… A myslím, že o tom tak v polovině případů moc dobře ví. Takže jestli si přečte následující řádky, nejspíš to pro něj zas tak velké překvapení nebude. Naposledy jsem zalhala, když jsem se z nákupního centra, kam jsem se vydala okouknout zimní boty, vrátila s novými kalhotami. A byly hned dvoje… Ne, že bych se chtěla vymlouvat, ale jestli jsem v něčem typická Váha, pak je to v rozhodování, přesněji řečeno v neschopnosti se rozhodnout. A tak když jsem si měla v obchodě vybrat, jestli si vezmu ty úžasně padnoucí kalhoty v hnědé, nebo zelené barvě, nakonec jsem skončila u kasy s hnědými i zelenými. A můj spořicí účet utrpěl celkem citelnou ztrátu. Když jsem přišla domů, partner se mi smál, protože mě moc dobře zná. Tak jsem se ve snaze ‚zachránit si pověst‘ ohradila, že v obchodě měli speciální akci 1+1 zdarma,“ popisuje naše redaktorka Zorka.
Jasně, že mi to nevadí!
„Je jedna věc, ve které manželovi lžu docela pravidelně,“ přiznává dvaatřicetiletá maminka dvou holčiček Zuzka. „Tak jednou do měsíce si jdou s kolegy z práce sednout do hospody. Na tom samozřejmě není nic špatného, jenže on se vrací docela dost opilý, a ještě chce, abych se s ním milovala… Vždycky mám zkažený celý den, když vím, že si má zas vyrazit s kamarády. Snažila jsem se mu to naznačit, ale marně. A nemám tu sílu mu tyhle večery venku nějak vyčítat nebo nedejbože zakazovat. Pravdou je, že jinak se vlastně do společnosti ani nedostane a kromě tohohle úletu snad není nic, co bych mu jako manželovi a tátovi našich dětí vytkla. Nemám to srdce mu cokoli říkat, takže když se mě zeptá, jestli nebude vadit, když večer přijde o něco později, prostě řeknu, že mi to nevadí,“ povzdychne si Zuzka, která případnou změnu jména do článku odmítla s tím, že by naopak byla docela ráda, kdyby si její „milosrdnou lež“ manžel přečetl…
Nezapomněla jsem, jen jsem to nestihla!
„Lehce jsem lhala manželovi zrovna včera. Za necelý týden totiž vyrážíme na dovolenou, a měla jsem proto vyměnit v bance nějaké peníze za eura. Jenže mi to úplně vypadlo z hlavy, a když se večer manžel zeptal, jestli jsem peníze vyměnila, prostě jsem nedokázala přiznat, že jsem zapomněla. Řekla jsem, že jsem měla fofr v práci a do banky nestihla zajít,“ přiznává naše redaktorka Petra.
