Ten pravý se stále ještě neukázal. Nejsou lidi? Nemáte čas? A co když jde jen o výmluvy? Je jasné, že někteří lidé zůstávají svobodní, protože jim to tak vyhovuje, ale v pozadí jsou vždy ukryté nějaké vedlejší motivy. Jaké to jsou a proč jste i vy pořád single?
Nikdo nikdy neřekl, že je láska snadná. S city, důvěrou a emocemi to často bývá komplikované. Někdy natolik, že je další vztah nemožný. Proč?
Strach z intimity
Většina lidí si vztahem s nesprávnou osobou (nebo v nesprávném čase) zkazí iluze. Bolest, smutek, zranění různého druhu (fyzické i psychické) dodávají některým partnerstvím punc hořkosti. Tyhle okolnosti pak způsobují, že nechceme opakovat to, co se nám nelíbilo. Obrana pak plní funkci útoku. Kde není ochota a otevřenost začít další vztah, tam logicky nedochází ke zraněním. Někdy je však odpuštění tím pravým lékem, který potřebujeme.
Přiživované city k bývalým láskám
Kde něco skončí, něco začíná. Jenže uzavřít v sobě city k bývalé lásce nemusí být jednoduché. Rekonvalescence po rozchodu trvá několik týdnů, měsíců až let. Záleží, co kdo pro nás znamenal, jak bylo partnerství hluboké a z jakých důvodů se rozpadlo. Mnoho škod však způsobuje už jen porovnávání mezi bývalým a potenciálním možným (novým) partnerem, které si ctitel nezaslouží. Vztah tak končí rychleji, než vůbec může vzniknout. Pokud se nemůžete zbavit stínů minulosti, obraťte se na kouče partnerských vztahů nebo terapeuta.
Nízká sebeúcta
„Nemám hezké tělo, nic neumím a moje děti by stejně nikdo nepřijal.“ Tyhle postoje taky nejsou ideální. Mnoho lidí touží po naplňujícím vztahu, ale souběžně s tím si nevěří, že by ho mohli mít. S oblibou poslouchají svůj uštěpačný vnitřní hlas, který jim nalhává, že nemají co nabídnout. Každé partnerství ale vždy začíná u sebelásky. Pokud nemáme rádi sami sebe, jak nás může milovat někdo jiný? Najměte si mentora, stanovujte a překonávejte drobné, malé překážky, díky nimž zjistíte, že zvládnete i složitější úkoly. Taky se naučte říkat ne, uvidíte, zanedlouho se to „poddá“.
Pohodlnost
Tak ano, partner by byl fajn, ale vždyť vlastně není potřeba… Nájem si zaplatíte, dětem koupíte vše potřebné, občas i něco ušetříte, a když se vám rozbije pračka, požádáte o pomoc souseda. Má cenu vystupovat z komfortní zóny a zase někomu prát a skládat ponožky a trenky? Obecně platí, že s postupujícím věkem mají muži i ženy tendenci být pohodlní. Najednou zjišťují, že je pro ně těžké riskovat a vkládat energii do věcí, o nichž nejsou přesvědčení, že budou fungovat. Upřímně? Jen vy víte, jestli chcete nebo nechcete zůstat po zbytek života v osamění.
Podřizování života dětem
Kdo nehledá způsoby, vymýšlí důvody. Tuhle je syn v choulostivém období (nastupuje do první třídy), dcera zase nemá ráda, když se jí naplno nevěnujete. Ano, je sice hezké a žádoucí přihlížet k potřebám svých ratolestí, ale když jim dáte vše, co si zamanou, nebo se na ně začnete vymlouvat, obětujete svoji vlastní spokojenost. Jenže spokojená žena je i spokojená máma. Se svými dětmi o vztazích mluvte a snažte se najít kompromisy. Šťastní přece můžete být všichni.
Zdroj: názor autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
