Samozřejmě, že asi málokdo chce někomu ublížit cíleně. A přesto se to stává. Proč?
Nebudeme mluvit o zlých lidech a lidských upírech, co nám vysávají energii při každé příležitosti. Myslíme tu většinu lidí, která to se svým okolím myslí dobře. Skoro nikdo nechce vědomě druhému ublížit, a přesto to často děláme. Vzájemně. Jak možná zná téměř každý z vlastní zkušenosti.
A největší paradox je, že právě ty věci, které myslíme opravdu dobře, zraňují nejvíce. Nevěříte? Tak tady je několik příkladů…
Zmenšování problému
„Za pár dní se tomu zasměješ!“ „Někteří lidé mají mnohem horší problémy než ty!“ „Zvládl jsi už horší věci, tohle zvládneš také.“ Takové způsoby utěšování jsou nejen velmi oblíbené, ale opravdu dobře míněné. Ovšem málokdy se setkají opravdu s pozitivní odezvou. Protože i když všechny ty věty ve skutečnosti jsou pravda, vzbuzují zároveň pocit, že tyto problémy nejsou dostatečně závažné, aby se jimi někdo zaobíral, nebo že si dotyčný možná zbytečně hraje na citlivku, kterou dokážou rozhodit věci, které jsou pro druhé jen maličkost. A i kdyby i tohle byla pravda – slyšet to od druhých docela bolí.
Falešné naděje
„Bylo to prima, zavolám ti.“ „Zase si to musíme zopakovat.“ „Děkujeme, my se vám ozveme.“ Všichni už jsme si alespoň jednou takovou větu slyšeli – a nic z toho nebylo. Ale jenom proto, že nechcete někomu „ublížit“, nebo nebýt za toho špatného, neříct špatnou zprávu a místo toho v druhém člověku vzbuzovat falešné naděje, je to nejubožejší, co můžete udělat. A je jedno, jestli jde o práci nebo o vztah. Protože při čekání v naději, ztrácí čas a energii. Raději buďte upřímní, než se s tváří anděla schováte za prázdný slib.
Ochrana před pravdou
„Samozřejmě, že jsem ti věrný.“ „S tebou mám přece orgasmus vždycky.“ „Mám z toho velkou radost.“ Někdy lžeme lidem, které milujeme, ve víře, že to tak pro ně bude lepší. Ale většinou je to v první řadě výhodné pro nás. Ano, při nevěře je to velmi individuální rozhodnutí, jestli to partnerovi říct, nebo ne, a v ojedinělých případech může být skutečně lepší to neříkat. Ale mnohdy vyjde pravda stejně najevo a obelhaného to pak bolí dvakrát tolik.
Přiznáváme, že žádný člověk nemůže stoprocentně zabránit tomu, aby druhému nevědomky neublížil. Není možné vždy vše promýšlet do důsledku, nakonec jsme stále jenom lidé – s vlastními problémy a bolestmi. Ale abychom riziko snížili na minimum, je dobré si odpovědět na otázku, co by bylo nejlepší pro nás, kdybychom byli ve stejné nebo podobné situaci. Už jen tím prokážeme svému okolí mnohem větší laskavost než dobrými úmysly…
Zdroj: názory autora
Sledujte nás na sociálních sítích:
