Zeptat se čas od času sám sebe, jestli je mi partner pořád věrný, asi není nic špatného. Dá se podle toho poznat, kdy například přidat na vyznáních lásky a něžnostech… žárlivost v lehké formě může snad být i zdravá a být pro vztah přínosem. Ale pokud máte pocit, že vás partner podvádí neustále a začnete ho kontrolovat, je čas přemýšlet o terapii.
Čas od času je dobré zpozornět, když máte pocit, že partner už vám není tak blízko jako předtím. Ale žárlivost je často signálem, že vztah mezi partnery není tak úplně v pořádku. Tedy neznamená to hned, že je ten druhý nevěrný, ale že je možným nabídkám „otevřenější“. Pokud vás partner podvádí doopravdy, máte všechno právo světa žárlit!
Strach ze ztráty
Ale jsou i takové případy, kdy jakékoli milé slovo jiné osobě je skandál a každá minuta zpoždění je jasný důkaz. Pak je žárlivost utrpení. Pro oba. A velkým nebezpečím pro lásku a vztah. Co je žárlivost? Podle definice je to mučivý pocit z odepření lásky. Je to strach ze ztráty a odmítnutí. A individuálně na základě osobnosti a zkušeností máme nebo nemáme sklony k tomu, udržet si věci a lidi.
Kořeny máme hodně hluboko
Co mnozí „žárlivci“ ale nevědí je, že jejich žárlivost sice spustil aktuální partner, ale kořeny mají mnohem hlouběji. Semínko žárlivosti bylo zaseto už v dětství, kdy jsme měli strach, že ztratíme maminku nebo tatínka. Ale strach je tak velký, že ho raději potlačíme. Ale ono si roste nepozorovaně dál.
Když je jí příliš
Z psychologického hlediska mluvíme o žárlivosti tehdy, pokud strach ze ztráty – tedy z nevěry – určuje celý váš průběh dne. Pak je utrpení tak veliké, že negativně ovlivňuje kvalitu života. Toho, kdo žárlí, i toho na koho se žárlí. A ne zřídka je pocit tak silný, že „žárlivce“ nemůže nikdo z jeho přesvědčení vyvést. Pro něj je zkrátka partner „zaručeně“ nevěrný a jen je potřeba „ho nachytat“. Pak psychologové už hovoří o patologické žárlivosti.
Sledujte nás na sociálních sítích:
