Taky máte dny, kdy byste tomu, kdo vám ublížil, provedli nejraději nějakou „levou“? Nebo máte chuť někomu vyškrábat oči nebo polámat všechny kosti v těle? No to asi zůstává spíše v rovině představ. Ale přesto – proč se tolik toužíme pomstít?
Nejraději byste šéfce, té mizerné bestii, dali třeba psí keksy obalené v čokoládě? Nebo svému bývalému příteli, který vás v jednom kuse podváděl, zaparkovali auto někde na parkovišti u letiště a řekli, že lístek jste ztratili? Nebo své žalující sestře smíchali krém na obličej se samoopalovacím krémem? Proč v nás nespravedlnost nebo jiné ublížení na těl nebo na duši vyvolává touhu pomsty?
Ženy jsou mnohem rafinovanější
Bohužel jsou ženy ve vymýšlení pomsty mnohem kreativnější než muži (tam převažuje spíše agrese). Nejčastější spouštěč chuti na pomstu jsou mimochodem problémy ve vztahu. Jasně – asi nikdo neumí zranit jako (ex) přítel. Ale i taková ztráta důvěry na poli přátel nebo kolegů v práci se nese také těžko. Obecně lze říct, že nás cit pro spravedlnost rozezvoní zvon pokaždé, když se k nám někdo nechová v souladu s našimi morálními zásadami.
Oko za oko, zub za zub
Pomsta může mít smysl ze dvou důvodů. První je ten, že tomu, kdo nám ubližoval, dáme najevo, že nejsme a nebudeme snadná oběť a že není radno si s námi zahrávat. A za druhé – že zkrátka za nevhodné chování přijde trest. Ale má to smysl jen v malé skupině osob.
V odpuštění je síla
Ve společnosti jako celku, jako je ta naše, zanechá princip „oko za oko, zub za zub“ na obou stranách jen bezoké a bezzubé. Protože po provedené pomstě se cítíme dobře asi tak deset minut. Pak se ke slovo opět dostávají pocity ukřivdění. A navíc se přidává vědomí, že nakonec nejsme o nic lepší než ten druhý. Pokud si dokážete vědomě říci, že trápení a pocit křivdy odkládáte, ulevíte si nakonec více než pomstou.
Sledujte nás na sociálních sítích:
