Dobrovolná bezdětnost neznamená nešťastný život

Studují, cestují, mají dobrou práci a partnera. Vlastně už zažily všechno a měly by se chtít usadit a mít děti. Ale nechtějí. Ani teď, ani později.

Bezdětná žena – k politování?

Pokud se porozhlédnete ve svém okolí, s největší pravděpodobností všude kolem vás jsou děti jedno velké téma – ženy, které už děti mají, o nich často mluví, a ty, které je nemají, mluví o tom, že je chtějí. Od žen se prostě tak nějak automaticky očekává, že budou mít děti. Alespoň někdy v budoucnu. A když se pak najdou takové, které se dobrovolně rozhodnou žádné děti nemít, okolí je lituje. Že možná nenašli ještě toho pravého muže, nebo že to nejde ze zdravotních důvodů.

Bezdětný muž – žádný problém?

Vtipné je, že bezdětnost se jaksi vztahuje jen na ženy. Existují statistiky a čísla podle jejich stupně vzdělání, jejich věku, podle jejich místa bydliště a tak dále… Ale četli nebo slyšeli jste už někdy o problému „bezdětných mužů“? Existují vůbec nějaká čísla, která by uváděla, kolik mužů v České republice je bezdětných? Je opravdu tak vážný problém, když se žena rozhodne nemít děti, že se kvůli tomu vedou oficiální statistiky? Zatímco u mužů nikdo ani nemrkne?

Nenávist – klidně, lítost – prosím ne

Mnohým ženám se ty bezdětné zdají možná jako egoistické mrchy. Ale je to opravdu tak? Je opravdu v dnešním zeleně myslícím světe tak sobecké zůstat sám a nepřivádět na svět další a další hladové krky? Je opravdu tak sobecké dobrovolně se rozhodnout být finančně soběstačná a nespoléhat se, že na stáří se děti postarají? A nebo je lepší mít raději dítě ze strachu, aby náhodou neumíraly samy a opuštěné? Důvody pro svoje rozhodnutí znají bezdětné ženy velmi dobře. Ať už jsou naprosto pragmatické, nebo je jednoduše opravdu mateřský pud obešel, vaši lítost nepotřebují. V 21. století je dobré pochopit, že toto rozhodnutí je natolik osobní, že nikdo jiný jednoduše nemá ani to nejmenší právo ho soudit.