Rádi věříme tomu, že náš vnitřní postoj dokáže hory přenášet. Ale pramení naše pocity štěstí opravdu jen z našeho vnitřního postoje? Pravděpodobně ne. Na naše štěstí mají totiž geny mnohem větší vliv, než bychom možná chtěli…
Naše geny nám byly vloženy do vínku, aniž bychom pro to (nebo proti tomu) mohli cokoli udělat. Už při zplození je za nového človíčka víceméně rozhodnuto, jestli bude mít v životě štěstí nebo ne. Vědecky tento jev zkoumali vědci z Velké Británie, z Ameriky nebo ze Švýcarska a na základě zkoumání více než 1000 dvojčat zjistili, že přibližně jedna třetina rozdílů ve stavu štěstí je dědičná. Další vědecká zkoumání udávají, že dědičný gen, který transformuje protein na hormon serotonin (hormon štěstí), má velký vliv na to, jestli cítíme štěstí více nebo méně.
Zděděný „špatný“ muž
Klasický příklad je „špatný muž“, kterého si vybrala nejdřív matka a následně dcera. Nabízí se tedy otázka: Dědíme i dobrou nebo špatnou volbu muže? A odpověď založená na vědeckém zkoumání zní: ANO. Tedy alespoň z genetického pohledu. Jako všechno v životě, má i hledání pana Božského co do činění s vlastním rezonančním polem. V případě bezohledného, nepříjemného muže panuje vnitřní přesvědčení, že nejsme dostatečně hodni jiného. Pokud matka žila se „špatným mužem“ a nikdy se neodvážila rozvést, bude tenhle vzor pevně zakořeněn i v genech dcery. To znamená, že stojí za to, bedlivě prozkoumat vztah matky a otce, nebo dokonce babičky a dědečka. Proč? Protože pak si dokážeme uvědomit, že se sami můžeme rozhodnout pro respektující a plnohodnotné partnerství.
Síla pospolitosti
Tenhle vlastní pocit štěstí souvisí do jisté míry na tom, jak žila vaše vlastní rodina. Pokud vlastní klan všeobecně vzato žil šťastně, pak je pro následující potomky mnohem jednodušší dovolit si žít také šťastně. Pokud byli ale rodiče zvyklí na každodenní drama a utrpení, je možné, že děti budou svůj vztah měřit právě podle míry dramatičnosti, což jim v jejich očích může zajistit příslušnost k rodině. Neznamená to ale, že by geneticky neuměli žít jinak, ale že nejsou zvyklí se
„přepnout“.
Přeprogramujte staré vzory
Uvědomění je řešení! Největší umění je uvědomit si, čemu v životě věříme. To určuje, jak myslíme. Tedy – už jste dnes rozhodli o tom, jaký bude váš zítřek? Plán pro rozpoznání vlastních schopností a možností má čtyři kroky. Nejdříve je nutné identifikovat zautomatizovaná pravidla myšlení a zažitá přesvědčení. A pak je eliminovat. Vytvořte si nová, třeba i dočasná pravidla, která budou vyhovovat vám. A poslední krok – přání otcem myšlenky. Tedy že vaše podvědomí bude následovat váš nový návod na život.
Sledujte nás na sociálních sítích:
