Více než tři čtvrtiny českých žen po svatbě přijmou příjmení manžela. Je opravdu nutné vzdát se svatebním obřadem i své dosavadní identity, nebo to jde i jinak?
Povinnost mít příjmení, které se dědí z generace na generaci, pochází teprve z 18. století. Zavedla ho tehdy rakousko-uherská císařovna Marie Terezie a její syn Josef II. z čistě praktického důvodu – sčítání obyvatel. Jak je to ale s příjmeními „vyvdanými“?
Manželovo, nebo vlastní?
Čeká vás veselka a vy řešíte barvu šatů a styl prstýnků? A bavili jste se už o příjmení, které budete po svatbě užívat? Dříve bylo naprosto samozřejmé, že si žena sňatkem s mužem vzala i jeho příjmení. I z dnešních výsledků průzkumu vyplývá, že pro ženy je to důkazem lásky k muži, vyjádření, že patříte k sobě. A tak se ze slečny Svobodové stane paní Prudilová.
Ale co když tatínek nevěsty pláče, že s dcerou zmizí i jeho příjmení? Pak máte v zásadě několik možností. V dnešní době druhou nejčastější variantou je ponechání si vlastního příjmení spolu s tím manželovým. Pak by tedy slečna Svobodová byla slečna Prudilová Svobodová. Manželovo příjmení bude při zdvojení vždy na prvním místě a obě příjmení je nutné psát bez pomlčky.
Konec patriarchátu?
Ale co kdyby žena trvala na tom, že chce i nadále zůstat
„svá“? Co kdyby svoji nehynoucí lásku chtěl vyjádřit manžel? Matriční úřad povoluje i zdvojení příjmení manžela. Pan Prudil by se tak mohl jmenovat pan Svoboda Prudil, nebo dokonce jenom Svoboda. Vzít si totiž pouze příjmení manželky zákon také umožňuje.
Od roku 1998 je v České republice povoleno nechat si po svatbě svoje příjmení. Je pouze nutné písemně dohodnout, jaké příjmení budou nosit případné společné děti. Znamená to tedy, že paní Svobodová a pan Prudil jsou manželský pár. Děti se pak mohou jmenovat po otci Prudil/Prudilová nebo Prudil Svoboda/ Prudilová Svobodová. Příjmení pouze po matce zákon ještě neumožňuje.
Manželovi nepatřím
V posledních letech se stále častěji objevuje nepřechýlené příjmení – tedy ženy, které odmítají ová.
Je to možná určitý kompromis mezi necháním si původního příjmení, a přesto vyjádříte jistou emancipaci. Ze slečny Svobodové se tak stane paní Prudil. Pak je opět nutné domluvit si, jak se bude jmenovat potomek ženského pohlaví. Nepřechýlená varianta totiž dědičná není.
Já a ty jsme my
A poslední, i když popravdě téměř nevyužívanou variantou, je zvolit si vlastní společné příjmení. Ačkoli svatební oznámení se podobnými hesly jenom hemží, společné JINÉ příjmení volí jen málokdo. Pokud by se ale právě na tom naši fiktivní novomanželé dohodli, pak by se ze slečny Svobodové a pana Prudila mohli stát třeba manželé Šťastní. A s vlastním společným jménem mohou začít psát novou společnou budoucnost.
Sledujte nás na sociálních sítích:
