Komentáře k článku

Narcise bych vedle sebe nesnesla.

odporná sorta lidí >:(

Bohužel, jedna moje kamarádka vůbec netuší, že má vlastnosti narcisu. Jsem ráda, že jsem se s ní před léty rozešla, už se to nedalo. Chovala se i velice špatně k dětem.:-O

Takový narcis je vlastně politováníhodná bytost - leze svému okolí děsně na nervy a neví o tom *17*

Je zahleděný jen do sebe a ostatní jsou něco méně.

nedá se s ním žít

nechtěla bych s někým takovým žít

nemám ráda takové lidi

Nemyslím si, že jsou oni sami šťastní, pokud nemají někoho, kdo by je bezmezně obdivoval a vychvaloval. Žít se s nimi nedá, alespoň moc dlouho ne. Zkuste takovému člověku říct, že jeho šarm na vás nepůsobí.:-p

Narcis může být žena jako muž . Je to moje starší sestra , o dost starší . Ona byla vytoužená prvorozená , já již neplánovaná druhá . Od mala mě mlátila , ponižovala - " nejsi hezká ani chytrá " ( to byla jen ona ) , naondulovaná a přeumělkovaná princezna , která se " jen tak s někým nezahodí " , " nezahrabe se na malém městě " - musí do velkoměsta , Praha jí musí ležet u nohou , ženich jenom bohatý , krásný a mocný , smrděly jí všechna zvířata i obyčejní lidé , na psa by nesáhla , nejraději by chodila jen v bílých rukavičkách , na domácí práce jsem byla já . Když se tedy dobře vdala a narodilo se jí dítě , tak se celé příbuzenstvo kolem ní muselo točit - pomáhat ji , střídat se v hlídání , jezdit ji do Prahy poklízet . Já jsem pro ni byla vždy " pucflek " , kterého jen komandovala a buzerovala . Až jsem se jí nakonec vzepřela - ale to bylo řevu ! ! Jak jsem si to jen mohla dovolit ! A že bych měla právo na vlastní život ( a neviděla smysl života sloužit své úžasné prvorozené sestře ) ? Já - taková Popela ?

Nesouhlasím s jednou věcí, narcisové se snaží vystupovat a namlouvat si, že jsou spokojení a šťastní, prezentují se tak navenek. A tuhle masku nesejmou do konce života. Uvnitř jsou to zraněné duše, které častokrát právě takhle silně zdeformoval deficit lásky a citu v dětství.

Taky bych nikomu neukazovala svoji Achilovu patu, a to nejsem narcista, teda si myslím. Lidi jsou dnes moc zlí a když vědí, jak člověka zranit na nejcitlivějším místě, tak to udělají. Bohužel měla jsem dost takových zážitků, a nejen já. Ale co nás nezabije, to nás posílí. Už tedy nejsem tak slepě důvěřivá a: Kdo do mne kamenem, já do něho chlebem, ale měsíc starým, i když před tím jsem dlouho trpělivá. Nebo: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá a dál se takovým...radši vyhnout. Ono na ně taky dojde. Můj nejlepší přítel je PES.

otec to jednak má a jednak špatná výchova v minulém režimu od rodičů kteří prošli taky těžkými časy, nezbývá než jim odpouštěť... řeči typu že se ta doba vrátí nebo že jde jen sebestředně o jídlo a at klidně všechno spadne... není co dodat... na mě tyto řeči neplatí... vždycky můžou přijít lepší časy když se o to každý budem snažit