Mohlo by se zdát, že vstoupit do manželství později je lepší. Jenže výzkumy z posledních let přicházejí s opačnými závěry. Manželství uzavřená po třicítce končí rozvodem častěji, než ty uzavřená v mladším věku. Proč?
Tvrdí to profesor Nicholas Wolfinger z University of Utah, který sledoval dvě stě tisíc osob v průběhu několika let. Podle něj dnešní optimum pro uzavření manželství leží ve věkové skupině osmadvacet až dvaatřicet let. Ale lidé, kteří čekají až do pětatřiceti, už jsou většinou příliš staří na to, aby se přizpůsobili (1).
A s výsledky výzkumu profesora Wolfingera souhlasí i přední britská advokátka a psycholožka specializující se na manželství a rozvody Sheela Mackintosh Stewart.
„Vstoupit do manželství v pětatřiceti může být náročnější než v mladším věku kvůli problémům s přizpůsobením se novému konceptu my, když byl člověk tolik zvyklý na řešení svých potřeb jen jako já. Za prvé v rámci kariéry už má člověk seniorskou pozici se z odpovědností, podřízenými a cestováním, což vyžaduje čas, úsilí a energii, takže udělat si čas na rodinu a partnera je dalším přidaným stresem. Za druhé je to zvýšený stres a tlak ze simultánního řešení manželství, práce a dětí během několika málo let. A mezi třiceti a čtyřiceti roky se většina lidí už stává osobností, má jisté sebevědomí a sebejistotu a je nějak nastavena a má určité chování, které nechce měnit. Stinnou stránkou je sobecké, sebestředné chování a neochota se přizpůsobit či přistoupit na kompromis, což je pro úspěch v manželství zásadní,“ míní Sheela Mackintosh Stewart z Londýna.
Máme rozvod v genech?
Věk ovšem není zdaleka jediným faktorem, který zvyšuje riziko rozvodu. Podle švédských a amerických genetiků jsou rysy osobnosti, které souvisejí s neochotou či neschopností setrvat v jednom vztahu a vyšší mírou rozvodů, přenosné dědičně. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu (3). Děti rozvedených rodičů se nerozvádějí častěji proto, že by na ně přímo působila zkušenost s rozvodem, ale kvůli genům. Naznačuje to výzkum u dětí, které byly adoptovány (4). Ty totiž nevyrůstaly pod vlivem biologických rodičů. A i když se jejich adoptivní rodiče nerozvedli, ony samy se rozvedly mnohem častěji, pokud se rozvedli biologičtí rodiče, kteří jim předali geny, ale nepůsobili na ně výchovně.
„Vnímám to jako docela významný objev. Téměř veškerá předchozí vědecká literatura naznačovala, že se rozvod přenáší generacemi psychologicky. Naše výsledky tomu odporují a naznačují, že vše má genetickou podstatu,“ tvrdí profesor psychiatrie Kenneth Kendler z Virginia Commonwealth University v Richmondu, který spolupracoval na výzkumu s vědci z Univerzity v Lundu (4).
Zdroj: (1) www.nicholaswolfinger.com/blog/2015/04/29/revisiting-the-relationship-between-age-at-marriage-and-divorce/, (2) www.sheelamackintoshstewart.com, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4012696/, (4) www.psycnet.apa.org/doiLanding?doi=10.1037%2Fh0079447
Sledujte nás na sociálních sítích:
