Komentáře k článku

V dnešní tolerantní době je nemorální někoho odsoudit. Všichni jsme přece lidi se stejnými právy. Jenomže někteří lidi jsou fakt zlí. Ale ty to nejsi. Jenomže už není co říct. "dvacet let mluvil jsem, a teď už se mi mluvit nechce" Jo a docela zákeřná je taky ironie. NEvím proč bolí víc než přímý výpad. Asi proto, že dá člověku v první setině naději, že je to míněno vážně. A v zápětí to bodne. Což je sešup ze sta na mínus sto, celkem dvě stě. Při normálních výpadech to bývá jen z nuly na mínus sto.

zdravím - jen bych ráda věděla, jak "vymámit" na muži komunikaci, návrh na vyřešení problému a jeho představu dalšího soužití a taky mě zajímalo "proč?", když už jsem přišla na jeho "uklouznutí" - odvážila se s tím vyjít ven a chtěla o tom mluvit. To vše po velmi, velmi dlouhém "spokojeném" soužití. Zatím jsem - byť po několika pokusech nepřišla na způsob, jak. Vidím - zdá se mi, že by rád zůstal ve vztahu se mnou, nechce nic měnit, řešit, vysvětlovat, ale tohle je pro mě nepřijatelné a musela jsem odejít.

Občas se přežene bouřka, ale bez ní by to byla nuda :-)

Doufám, že nám vztah nic neničí. A jsem ráda, že můžu chválit svého muže, protože je opravdu chytrý, skromný, inteligentní, pozorný a milý. Nikoho podobného neznám, zato znám chlapy, kteří neumí ani polovinu co on, ale machrují s tím pořád.

Já v důchodu prožívám krásné manželství, je nám spolu s manželem moc hezky.*1*