Mladí lidé mají svým způsobem skutečně těžší život než jejich rodiče. A není proto divu, že je mezi nimi mnohem více trpících depresemi a úzkostmi. Viníkem jsou neustále zmiňované moderní technologie a sociální sítě. Nonstop přepínání mezi reálným a virtuálním světem a nepřetržitá touha uspět v silné konkurenci vyvolávají psychické problémy u pětiny dospívajících a mladých dospělých.
„Sociální sítě a technologie jsou mezi nejnebezpečnějšími faktory. Nadměrné používání obou vede k poškození společenských interakcí a zvýšenému pocitu izolace. Také posilují určitou soutěž mezi reálným životem jedince a jeho virtuálním životem. To je potom přetahování se mezi touhou ponořit se do zveřejňování svých zážitků na sociálních sítích, posílání zpráv a focení selfie fotek a užíváním si skutečných okamžiků, které mají hodnotu,“ uvádí profesor David Rosenberg, psychiatr z Wayne State University v Detroitu, ve svém článku pro magazín Conversation.
U mladých dospělých je často virtuální svět důležitější než ten reálný, jenže je to svět mnohem soutěživější, mnohem víc zaměřený na srovnávání a touze ukázat se jako hvězda, být tím nejlepším a být obdivován ostatními. „To ale vede k rozvoji psychických poruch včetně deprese, úzkosti a stresové poruchy,“ varuje Rosenberg.
Sama kvůli Facebooku?
O sociálních sítích jejich tvůrcové rádi hovoří jako o novém způsobu mezilidské komunikace, která pomůže skoncovat se sociální izolací. Ta se v minulosti týkala především starších osob. A přestože některé studie zaměřené právě na ně přišly se závěry, že seniorům tato média mohou pomoci ulevit od sociální izolace, u mladých to neplatí. Ti naopak kvůli sociálním sítím zažívají nebývalou epidemii sociální izolace, která má devastující účinky na jejich životy a fyzické i duševní zdraví.
Sociální izolace je nedostatek pocitu sounáležitosti, nedostatek reálných interakcí s jinými lidmi a vzájemného zaujetí a nedostatečné provozování naplňujících vztahů s nimi. Sociální sítě vyžadují spoustu času, který jim mladí lidé věnují. Jenže sociální sítě (média) nemůžou nahradit reálnou interakci a nejsou naplňujícím vztahem.
Mladý člověk se přestává stýkat se skutečnými živými kamarády v reálném prostředí a čase, nevěnuje jim pozornost, neosvojuje si interakční dovednosti a končí v sociální izolaci. Ta produkuje deprese, úzkosti, mentální poruchy, stresovou poruchu a zhoubně působí i na fyzické zdraví.
„U mladých dospělých dnes kvůli tomu pozorujeme epidemii duševních potíží a sociální izolace,“ tvrdí doktor Brian Primack z University of Pittsburgh.
Sledujte nás na sociálních sítích:
