Ve vztahu je velmi důležité umět přiznat chybu a také se za ni omluvit. Jenže není omluva jako omluva. Některé totiž mohou paradoxně situaci mezi partnery ještě zhoršit. Na které si dát pozor především?
Následující omluvy raději moc nepoužívejte.
Je mi líto, že to vidíš takhle
Vlastně to zní úplně nevinně. Ale v podstatě tím celou odpovědnost za své vlastní chování svalujete na partnera či partnerku. Neomlouváte se za to, co jste udělali, ale svému protějšku říkáte, že je vlastně jeho chyba, když se cítí tak, jak se cítí, i když původcem celé nepříjemné situace jste vy. A to není fér.
Omlouvám se, ale…
Upřímně, pokud svou omluvu ukončíte slůvkem
„ale“ a pak přidáte důvod, který v podstatě vysvětluje, proč se neomlouváte, ničemu příliš nepomůžete. Opět se totiž vzdáváte své vlastní odpovědnosti a přesouváte ji na partnera/partnerku. Atmosféru tím rozhodně neprojasníte.
Omlouvám se, ať už jsem udělal/udělala cokoli
Co takovou omluvou vlastně říkáte? Nic. Jak upřímně může působit omluva, když není reakcí na konkrétní jednání? Na druhou stranu v takové situaci je na vině i váš protějšek, který vám evidentně nevysvětlil, proč je rozzlobený (což také není správné). Nejprve tedy zjistěte příčinu a teprve poté se omlouvejte.
Já se tedy omlouvám za…, ale ty by ses taky měl/měla omluvit
Upřímně míněná odpověď by si neměla klást podmínky. Jistě, můžete se cítit, jako že si také zasloužíte, aby druhá strana uznala chybu, ale snažte se tyto dvě situace oddělit. Svůj pohled na věc totiž vysvětlíte mnohem snáz v klidu, než když si budete klást podmínky.
Promiň, strašně moc se omluvám, jsem takový idiot…
Nic se nemá přehánět, ani omlouvání. Ono to pak totiž může působit, jakože nemyslíte omluvu upřímně, případně svými slovy partnera/partnerku ještě víc rozčílíte. Přestaňte se ponižovat, to od vás váš protějšek ani nechce!
Sledujte nás na sociálních sítích:
