Komentáře k článku

Žádný rozchod jsem nezažila v mém dlouholetém manželství.;-)

Jen málokdy

Tady cenzura útočí na jakoukoliv zmínku o lásce muže k mužům.

Doufám, že nás se rozchod nikdy týkat nebude! Ale kdo ví, to je ve hvězdách...

dá se říct, že vůbec, máme rádi klid

Nehádáme se

Jen občas.

pouze občas

panečku!!!

S manželem se nehádáme.

Hádáme se... za 8 let to bylo minimálně ale naše hádka trvá pár sekund a hned se tomu zasmějeme <3

U nás to kdysi bylo zametání problémů pod koberec, oddělené ložnice, nezájem o toho druhého a už mě taky nebavilo muset dělat a starat se o všechno sama. Potom jsem to nejlépe viděla, když jsem onemocněla a zůstala bez pomoci od manžela. Naštěstí jsem se v rámci možností uzdravila a toho asociála se zbavila. Po pár letech se objevil můj muž a máme se fajn.

Pravá příčina většiny rozchodů bývá že si manžel našel chlapa.Jenže se na takové informace dává embargo.

No jo, ale ono všechno jednou skončí. I vztahy. A když ne rozchodem, tak něčím ještě horším. Třeba tím, že už se mu z ní nepostaví, protože je tlustá. Vyhýbat se vztahům kvůli strachu z rozchoddu, to je jako nejít na kolotoč, protože budu muset za chvíli vystoupit. Nejde o to jezdit do nekonečna. To bohužel nejde. Jde o to se aspoň párkrát svézt. Myslím, že strach z bolesti z rozchodu je horší než bolest samotná. Ale ten sfiňa mozek se nedá jen tak přemluvit chlácholivýma řečma. Ví svoje. Ale když vyhodnocuje rizika, bere v úvahu moc krátkou perspektivu. Jde mu o to přežít teď. Nepočítá s tím, že jednou člověk umře a žádné šance už nebudou. Protože smrt je vytěsněná, takže člověk s ní běžně nekalkuluje. Ve srovnání se smrtí není mezi bolestí z rozchodu a krásným letním dnem podstatný rozdíl. Jinými slovy, umírající by se rozcházel klidně pořád, jen kdyby mohl ještě žít. Vychutnával by si každou slzu a každá bolest z rozchodu by byla tou nejsladší rozkoší. Ale řeči nic nezmůžou. Bohužel. A tak jsme odsouzení náš čas promarnit. A na smrtelné posteli litovat. Kolika lidem už se to asi stalo? Něco jiného je ale strach z bolesti z rozchodu a něco jiného je vnitřní přesvědčení, že vztahy mi nic nepřinesou, protože mě nikdo nemůže mít rád. Tam nezbývá nic jiného, než to risknout a přesvědčit se azkusit to jestli by mě přece jen někdo neměl rád. NEbo se třeba rozhodnout, že já budu ten, kdo bude mít rád, aniž by mu to druhá strana splácela. Jen tak, nezištně. Stejně nemám co ztratit. A tu bolest vydržím. Bla bla bla

17let jsme se nahádali jestli profouk větřik 1x za 3 měsíce.Sex i po 17 letech stačilo aby jsme o sebe škrtli.Pak odjel pravovat mimo domov na 2 roky.Nevěra 2měsíce - vyhodila z domu - prosil - po 14 dnech zpět domů - 5 let od nevěry ...už nikdy nejel za prací nic takového už nechce hádky každý každičký den sex 1x do měsíce když o mé skrtne necítím nic jen uskočím ...necítím bezpečí-důvěru.Proč to píšu že jednou i to hezké může někdo zničit.Snažili jsme se to opravit ale díky hádkám jsme si dál a dál.Jde to do kopru.