O hormonu oxytocinu se často hovoří jako o hormonu lásky. Částečně právem, protože tato látka se skutečně účastní procesů, které v mozku budují těžko popsatelné emoce a pocity související s láskou a náklonností k druhému. Jenže stále více výzkumů dokazuje, že účinky tohoto hormonu nejsou tak bílé, jak se zprvu jevilo. Tedy nepůsobí jen pozitivně. Oxytocin totiž umocňuje jakékoli emoce související se společenskými situacemi. Takže také úzkosti a strachy. Minimálně u žen.
Tvrdí to neuropsychologové z kalifornského Davisu, kteří účinky oxytocinu testovali na mozku hlodavců v laboratoři. Provedli řadu pokusů a prokázali, že ačkoli může oxytocin umocnit společensky pozitivní chování, může také zesílit úzkosti a strachy. Záleží na tom, jaké zkušenosti mozek měl předtím. Tedy pokud má společensky pozitivní zážitky – přijetí a vlídnost od druhých – pak oxytocin umocňuje jeho touhu a chuť družit se, přátelit a být otevřený novým společenským zkušenostem. Jenže když oxytocin působí na mozek jedince, který byl šikanován a ponižován, umocňuje u něj úzkosti a strachy z dalších setkání s neznámými jedinci a novými společenskými situacemi.
Velký zvrat
Oxytocin tedy není univerzálně „
hormon lásky a štěstí“, jak se zdálo, a jeho podávání může napáchat více škody než užitku. Když ho totiž užívají lidé úzkostní s negativními zkušenostmi, může u nich zesílit právě úzkosti a vést k těžkým depresím.
Dokazuje to také další část výzkumu profesora Briana Trainora z University of California v Davisu. Když totiž u úzkostných samic myší podával oxytocin, úzkosti a depresivní stavy se při nových sociálních situacích zesílily, když ale následně účinky oxytocinu vyrušil jinou látkou, došlo k velkému zvratu. Dotyčné samice přestaly být úzkostné a vyhýbat se novým sociálním zkušenostem. Účinek se rovnal podání antidepresiv či anxiolytik, ale s mnohem rychlejším nástupem.
Podle Trainora se tak nesmí uvažovat o oxytocinu jen jako o pozitivním hormonu, spíš jako o hormonu obecně umocňujícím prožívání sociálně souvisejících emocí. Tedy i těch negativních.
Záleží i na kontextu
Pozorování jsou ale platná jen u samic a potažmo tedy žen. U samců a potažmo mužů totiž oxytocin funguje trochu odlišně. Muži obecně při zážitcích se šikanou projevují častěji jiné negativní společenské chování než vyhýbání se druhým. Většinou jde o jednání související s agresivitou. To je způsobeno rozličnou hladinou pohlavních hormonů u obou pohlaví.
„Oxytocin se zdá být jaksi specifický vůči různým společenským doménám. Není to tak, že by tento hormon měl jen pozitivní účinky, v mnoha případech tomu tak může být, ale je jasné a vědecky doložené, že účinky oxytocinu záleží na okolnostech a prostředí, jeho účinnost je tedy závislá na kontextu,“ dodává profesor Trainor.
Sledujte nás na sociálních sítích:
